Gladius a další starověké meče

Obrovský zlom v kvalitě a v systému využívání mečů nastal ve starověkém Římě, kde začaly být poprvé v historii vyráběny nejen velmi kvalitní meče, ale začalo být rozlišováno i jejich užití. To umožnilo vyrábět jiné meče pro pěchotu a jiné pro jezdectvo. Římská pěchota využívala meče gladius a jezdectvo pak spathy. Takto přizpůsobené meče, tvořily z římských vojsk nejlépe vyzbrojené vojenské oddíly své doby. Tyto meče i způsob jejich dělení, výroby a ovládání přijali, prakticky beze změn Frankové a jejich používání zůstalo dominantní prakticky až do 6. století.

Filtrovat výrobky

do
Skrýt filtraci Zobrazit filtraci arrow
Vyfiltrujte si přesně to, co vás zajímá.
Zobrazeno 11 položek z 73 nalezených
Gladius - Římský krátký meč
Gladius - Římský krátký meč
Bookmark iconZbraně
Nejstarší římský meč podobný řeckému. Standartní meč římského řadového legionáře a důstojníka na boj zblízka. Tento krátký meč byl ideální pro efektivní boj v těsné formaci. Nebylo potřeba tolik prostoru kolem sebe. Gladius-římský krátký meč byl…

Gladius a další starověké meče

Nejstarší římské meče byly podobné řeckým, od 3. století př. n. l. Římané převzali v době dobývání Hispánie krátké meče používané Keltibery. Tento typ meče se stal známým jako gladius hispaniensis neboli hispánský meč. Používal se hlavně za republiky, t.j. zhruba do roku 44 př. n. l. a vyznačoval se listovitou čepelí a nevýraznou záštitou. Jeho délka byla zhruba 50-60 cm. V průběhu doby byl postupně nahrazen meči dnes označovanými jako typ Mainz a Fulham (podle naleziště). V době císařství, asi v 1. století se římský meč vyvinul do nejznámější podoby s masívní kulovitou hlavicí a polokulovitou, na řeze zploštěnou, záštitou; dnes je označovaný také podle města naleziště jako pompejský. V císařské epoše se délka gladiů zvětšovala až na 70 cm a později z nich vznikly dlouhé meče nazývané semispathia a spathia.

Doporučujeme podívat se i na naše římské dýky a jiné historické zbraně.

Falcata - krátký meč Řeků

Ve starověkém Řecku sloužil Kurzschwerter s hoplítům nesoucím kopí jako postranní zbraň pro boj muž proti muži. Pěkným příkladem takové zbraně je Spartský krátký meč. Čepel tohoto meče má tvar listu, který byl v té době široce rozšířený, např. byl též upřednostňován mnoha germánskými a keltskými kmeny.

Od 4. století před naším letopočtem falcatu ve výzbroji Hopítů doplnil Kopis – jednosečný meč s čepelí s do středu zakřiveným ostřím. Vznikl tak meč velmi obávaný mezi jejich nepřáteli. Kopis byl Řeky používán jako Falcata až do roku 100 př.nl na Pyrenejském poloostrově.

Základní data k Falcatě

  • Doba použití: 5. století př.n.l. - 1. století n.l.
  • Celková délka: cca 65 - 70 cm
  • Délka čepele: cca 50 cm

Gladius, meč Římanů

Gladius byl po dlouhou dobou preferovanou jednoručně vedenou zbraní ve starověké římské říši, jde o dvousečný meč, který umožňoval provádět sečné údery. Od přibližně roku 300 př.n.l. Každý voják pěších legií měl jeden krátký meč, kterému dnes říkáme „Gladius“ (v tamní řeči myl každý meč „Gladius“). Nejznámějšími typy jsou „Míšeň“ a „Pompeje“, které se liší (obvykle) pouze tvarem čepele. Zatímco čepel typu „Pompeje“ je spíše obdélníková, u varianty „Míšeň“ se čepel směrem ke špičce zužuje. Oba mají do velké míry identickou rukojetí s kulovou hlavicí a jsou primárně vhodné pro bodavé výpady při boji nablízkoi sečné údery.

Základní údaje ke Gladiu

  • Používán: od 3. století před naším letopočtem do 3. století n.l.
  • Celková délka: 70 - 75 cm
  • Délka čepele: 50 - 55 cm
  • douseční meč