Arabská a orientální zbroj

Arabská a orientální zbroj

Arabské vojenství bylo ve své době velmi vyspělé a před nájezdy bojovníků z Blízkého východu se třásla nejedna země. Termín arabská a islámská zbroj se vztahuje zejména na období Mamluckého sultanátu v Egyptě a Sýrii a na období Osmanské říše na Blízkém východě.

Jedním z hlavních rysů a poznávacích znaků výzbroje byla výrazná kónická přilba, která vzdáleně připomíná kopuli mešity. Dochovaly se různé obměny této přilby – nízké, vysoké, s chocholem, s turbanem, s kompletní obličejovou maskou, s kroužkovým závěsem nebo hojně zdobené. Zbroj obecně byla mnohem lehčí, než bývalo zvykem v Evropě, nejenom kvůli teplejšímu klimatu, ale zvláště kvůli vojenské strategii, která sázela na rychlost a obratnost arabských válečníků. Bojovníci se dělili do lehké jízdy a pěchoty, která využívala zejména prošívanice přepásané kaftanem a lehkou zbroj, a do těžké jízdy a těžkooděnců, kteří používali jako primární ochranu plátový hauberk, destičkovou zbroj či kroužkové košile a plátovou ochranu rukou a nohou. I tak však byli tito válečníci mnohem více pohybliví než evropští rytíři oblečení do kompletní plátové zbroje. Kroužkové košile byly hojně používány v různých variantách v mnoha částech osmanské říše až do 17. století. Součástí výzbroje byly také pytlovité kalhoty spolu s vysokými koženými botami a kulaté štíty, které byly vyrobeny z kovu.