Gladius - Římský krátký meč

Taktika boje s gladiem

Římská bojová taktika spočívala v udržování semknutých řad. Legionáři schováni za své štíty odráželi útok nepřátel mečem, oštěpem nebo kopím. Bodali v krátkých, úsporných výpadech a hrot meče zaráželi jen několik centimetrů do těla protivníka. Jedna řada bojovala jen dvacet minut a pak byla vystřídána druhou. Útok byl drtivý na střed nepřátelské armády, měl jej zničit a zbytek nepřátel měl demoralizovat. Tato taktika byla ve většině případů úspěšná. Pro tento způsob boje byl gladius – římský krátký meč ideální zbraní.

Podoby meče gladius a jejich jemné rozdíly

Gladius – římský krátký meč prošel několika změnami. Byly nalezeny různé typy. Rozdíly jednotlivých typů jsou velmi jemné.

Typy

•    Hispánský typ: převzali Římané od Hispánců. Čepel tohoto meče byla broušená z obou stran a byla jako vosí pas. Tvar čepele se podobal listu. Šířka čepele byla 5 cm. Meč byl dlouhý 75 - 85 cm a byl nejdelším z gladií. Záštita u tohoto meče téměř neexistovala. Rukojeť byla vyráběna výlučně ze dřeva. U vyšších důstojníků byla výjimečně ze slonoviny. Postupně byl nahrazen meči označovanými jako typ Mainz (Mohuč) a Fulham. (podle nalezišť)

•    Typ Mohuč:  Meč Gladius s níže vyobrazeným tvarem čepele se zahrnuje pod tzv. typ Mohuč. Delší, protáhlá špička čepele činí z meče bodnou zbraň. S takovouto špičkou čepele bylo možné probodnout i kroužkovou košili. Délka meče byla 65 – 70 cm, šířka čepele 7 cm. Poněvadž se tato špice často lámala, změnil se tvar Gladie na tzv. typ Pompeje.

•Typ Pompeje: Čepel meče typu Pompeje měla dvě paralelně se táhnoucí ostří, což umožňovalo i použití k seku. Špička je oproti mladšímu typu v tupějším úhlu. Gladius s touto čepelí byl oproti prvnímu typu robustnější a špička čepele je též masivnější. Šířka čepele byla 5 cm. Byl nejrozšířenějším typem a patřil mezi nejkratší druh tohoto meče. Dosahoval délky 60 – 65 cm.

•    Typ Fulham: je velice podobný typu Mohuč. Délkou byl stejný, ale na rozdíl od typu Mohuč je čepel mírně užší, asi 6 cm. A hlavním rozdílem je trojúhelníkovitý hrot. Je považován za spojnici mezi typem Mohuč a Pompeje.

Typ Mohuč a typ Pompeje jsou dva nejpoužívanější meče tohoto druhu. Byly používány ve stejné době a tak se mohlo stát, že se potkali dva vojáci a každý měl jiný typ gladia. V době císařské se délka gladiů zvětšovala až na 70 cm a později z nich vznikly meče nazývané semispatha a spatha.

Vhodný způsob nošení meče

Tak jako samotná zbraň prošla změnami, tak i způsob nošení se měnil. Nejprve byl nošen za římské republiky na jednom opasku společně s dýkou. Legionáři jej později začali nosit na samostatném opasku a dýku nosili na druhém opasku. Na konci 1. stol. n. l. se vrátili k jednomu opasku, ale meč byl zavěšen na řemeni křížem přes rameno. V boji nosili legionáři meč na pravém boku a mohli jej držet jen v pravé ruce. Pokud byl voják levák, prošel výcvikem, kdy měl levou ruku přivázanou k tělu a meč držel v pravé ruce a tak se z něho stal pravák. Důstojníci nosili meč na levém boku.