Koňská zbroj

Zbroj vrcholného středověku a raného novověku

Bojový kůň byl šlechtěn a cvičen z mohutných a silných plemen jen pro bojové či turnajové záležitosti. Válečný kůň (lat. dextrarius) byl součástí nepostradatelné „výbavy“ ve středověku a raném novověku. Tato zvířata byla velice drahá, a proto byla potřeba jej chránit. Ochrana dextrartů odpovídá dobovým možnostem ale též vymoženostem svého pána.

Historie koňské zbroje

Ve starověku bylo koňské brnění značně rozvinuté. Prostřednictvím Byzantské říše se koňská zbroj dostala i do evropských vojenských praktik. Koňská zbroj se stala symbolem středověkých rytířů. Brnění koně bylo možné vyrobit celé nebo jen částečně z tvrzené kůže.

Ochrana v podobě čabraky

Nejzákladnější ochranu tvořila látková či kožená ochrana v podobě čabraky. Ta kryla koni hlavu, krk, plece a přední část těla až k sedlu, aby opět pokračovala od zadní strany sedla až k ocasu. Látkové přehozy byly vyztužovány vycpáváním či vrstveným prošíváním podobně jako u základní ochranné vrstvy člověka. Přes čabraku mohl být natažen ještě kropíř, což je v podstatě druhá čabraka. Jen je z jemnějších, kvalitnějších a dražších látek. Obě základní vrstvy byly nejspíše i kombinovány v jednu.

Kropíř byl často šit v heraldických barvách majitele. Byl zdoben zvonečky, rolničkami a jinými ozdobami, které se užívaly i na soudobých oděvech. Nejen tímto způsobem reprezentovala šlechta své bohatství a možnosti.

Ochrana v podobě pevné zbroje

Ve 13. století už byly koně chráněny i kroužkovým brněním, jehož střih odpovídal výše popsané čabrace. Pod kroužky byla vyztužená měkká vrstva chránící koně před odřeninami a tlumící případné nárazy zbraní do brnění.

V druhé polovině století byly použity zesilovací ochranné prvky nejvíce ohrožených míst koně především hlavy a plecí. Hlavu kryl plát z tvrzené kůže či plechu zvaný šafrón. Čelní maska, chránila nejvíce exponovanou část koně v boji. Byla de facto první dostupnější plátovou součástí koňské zbroje. Šafron byl známý již ve starověkém Řecku. Byl navržen tak, aby chránil tvář koně. Součástí byly i sklopné lícní pláty. Naproti tomu kompletní plátová zbroj zahrnovala krom šafronu také ochranu šíje, krku, hrudi, boků i zadní poloviny trupu a představovala tudíž velice nákladnou položkou výzbroje.

Protože zbroj koně a jezdce byla tvořena jako reprezentativní celek, odráží se dobová móda i na koňské ochraně. Takovým příkladem můžou být šafróny zdobené kanelurou. Oba mají na otočném čepu přichycený železný tvarovaný plech k ochraně zadní části koňské hlavy. Taktéž mají oba střední část mezi očima uzpůsobenou k uchycení štítku s erbem svého majitele a jeden z nich má i plechovou ochranu uší.

K lepší ochraně byly na koně přidávány další plátové doplňky, až vznikly první celoplátové zbroje. Ochrana krku byla buď po celém obvodu nebo jen na vrchní částí, tzv. crinet. Crinet se zapínal na tři popruhy kolem krku. Pro tuto ochrannou část byl použit tenký plát cca 0,8 mm. Ke crinetu se často připevňovala kroužková zbroj, která sloužila jako další ochrana krku koně. V plné zbroji byl kůň vybaven tzv. peytralem. Peytral byl navržen tak, aby chránil hrudník koně. Zadní část koně chránil crupper. Byl vyroben z jakékoli kombinace kůže, kroužkové nebo celoplátové zbroje. Boční chrániče se připevňovaly ke straně sedla pak kolem přední nebo zadní straně koně a zpět k sedlu Některé celoplátové zbroje umožňovaly jezdci používat ostruhy.

Kůň tak nesl kromě sebe i váhu své zbroje, jezdce a jeho zbroje. Váha se dohromady mohla odhadem pohybovat okolo 150 kg (bez váhy koně).

V našem internetovém obchodě naleznete - Jezdecká zbroj, Jezdecké zbraně.