Gotika a gotické oblečení ve středověku

Vrcholný středověk

V době vrcholného středověku se začala uvolňovat pouta středověkého oděvu s oděvem antickým. Románský šat, který spíše připomínal řeholní roucho, byl pozvolna vystřídán oděvem přiléhavějším, který byl během 14. století zesvětštěn do všech důsledků. V době vrcholného středověku vznikaly nové oděvní typy - reprezentační oděvy, oděvy praktické i první oděvy stavovské. Tendence vrcholně gotické módy odpovídaly tendencím prosazujícím se v gotické architektuře – důraz byl kladen na vertikální linii. Ve 12. století začala udávat tón západo- a středoevropskému odívání Francie a Paříž a toto prvenství si mezi módními centry udržela s malými přestávkami až do nové doby; žít a oblékat se po francouzsku patřilo k dobrému tónu.
Novým estetickým ideálům, které se odrážely v mužské i ženské módě, dala výraz rytířská kultura, která měla svůj původ ve Francii. Rytíři vytvořili uzavřenou společenskou skupinu, která se řídila vlastními pravidly a která udávala směr životnímu stylu, v neposlední řadě tedy i odívání. Ať už to bylo pod vlivem styku s orientálními kulturami během křižáckých válek nebo ne, došlo ke kultivaci mravů; rytíř objevil nový přístup k ženě vyjádřený platonickou kurtoazní láskou. Chování dámy, která získala nové významné místo ve společnosti, bylo určováno obecně srozumitelným systémem gest, který měl vliv i na oděv – vytvořily se závazné způsoby, jak se měla přidržovat stužka pláště, která ruka měla při chůzi pozvedat sukni atp. Ženský oděv měl zdůraznit vnady ženského těla a v důsledku toho ztrácel svoji zahalující neutralitu a stal se přiléhavým. Mužským idolem již nebyl statečný bojovník oděný do hrubých vojenských kalhot, ale naopak zženštilý mladík s dlouhými nakadeřenými vlasy zdobenými kvítím. Muži často nosili oděv v barvách své vyvolené dámy; dáma mohla rytíři věnovat jako známku své náklonnosti součást svého oděvu – závoj, nebo nádherně zdobený rukáv, který si rytíř připnul při turnajích na helmu nebo oděv, aby se tak veřejně přiznal ke své lásce.

Pánský gotický oděv

Rytířskou zbroj doplňovaly některé oděvní součásti, které těsně souvisely s vývojem civilního oblečení. Jedná se zejména o vatovaný kabátec (často také zvaný wams), který se nosil pod brněním, aby chránil tělo rytíře před otlaky. Wams byl díky vatování a prošívání snadno tvarovatelný a šlo jím vylepšit přirozené a nepříliš urostlé proporce mužského těla. Vatovaný kabátec se stal základem pro vznik nové oděvní součásti, mužského kabátce. Dalším doplňkem zbroje byla svrchní suknice, která chránila železné brnění před vlhkem i slunečním žárem. Ze svrchní suknice se vyvinula bohatá a náročná součást oděvu – česky varkoč/ vafnrok. Suknice mohla být bez rukávů, rozšířená a přepásaná i módně cípatá, vpředu sahající nad kolena a na bocích do půli lýtek.

Základním spodním oděvem byla cotte, volný košilovitý šat s dlouhými rukávy, přes který se začal nosit od poloviny 12. století nový typ svrchního oděvu, zvaný surcot, který měl ¾ rukávy nebo byl zcela bez rukávů. Svrchní pláště se vyznačovaly velkou typovou variabilitou. Aranžovaly se volně, pod krkem se upevňovaly šňůrkou a vpředu byly otevřené tak, že byl pod nimi vidět spodní oděv. Kalhoty v podobě samostatných nohavic zůstávaly většinou skryty pod mužským dlouhým oděvem; uvazovaly se k spodním kalhotám, které tvořil obdélníkový nebo čtvercový kus látky upevněný a nařasený v pase. Typickou mužskou pokrývkou hlavy byla kukla, nebo kápě.

Dámský gotický oděv

Ženský oděv byl díky změně střihu přiléhavější a kladl důraz na vnady ženského těla. Živůtek byl ve 13. století ještě uzavřený bez většího dekoltu, postupně však výstřih odhaloval krk i ňadra; ve 14. století se živůtek stahoval šněrováním nebo se spínal knoflíky. Sukně byla prodloužená do dlouhé vlečky, která zdůrazňovala tvar boků. Díky prodloužené sukni nabyla celá silueta esovitého prohnutí, které nejlépe vyjadřovalo ideál gotické stylizace ženského těla. Módnější variantou oděvu byl místo sukně surcot. Surcot zdůrazňoval střihem i výzdobou štíhlost pasu, šířku boků a plastičnost ňader. Velký důraz byl kladen na rukávy, které bývaly bohatě zdobené, pošívané perlami i drahými kameny. Na konci 12. století byly módní volně visící, falešné rukávy, nazývané pachy. Přes surcot se nosily pláště různých tvarových variant. Ženy nosily výhradně dlouhé kadeřené vlasy. Vdané ženy si vlasy halily do různých čepců, nebo do roušek.

Pozdní středověk (polovina 14. – 15.století)

V období pozdního středověku ovlivňovala evropský styl oblékání nadále Francie. V jednotlivých evropských zemích byla francouzská móda modifikována a znovu pak procházela Evropou a vracela se i do samotné Francie. Největší podíl na těchto migracích měly královské sňatky, při kterých se vždy stěhovala část dvorské společnosti současně s královnou. Módní vlny se střídaly v pozdním středověku rychleji – ne v rozmezí staletí, ale desetiletí. Pro období pozdní gotiky byla charakteristická výstřednost a extravagance, svoji roli hrála také symbolika barev.
Česká móda dosáhla svého vrcholu v době panování Lucemburků, zejména za vlády Václava IV. Česká móda doby lucemburské vycházela z tradic francouzského gotického oděvu, oproti francouzskému oděvu, který díky své výstřednosti budil posměch, však udržela odívání v mezích harmonie a elegance.

Pánský oděv

Siluetu mužského těla formoval kabátec. Postupně se nosil stále kratší, byl velmi těsný a musel se proto zapínat na knoflíky, nebo šněrovat. Ke kabátci se přivazovaly nohavice, které byly stále patrnější součástí mužského oblečení. Jednotlivé nohavice se změnily v punčochové kalhoty těsně přiléhající k noze; šily se individuálně pro každého nositele přesně na tvar a délku jeho nohy. Od 14. století se začaly nosit zobákové boty - měkké, kožené, úzké a těsné boty s prodlouženou špičkou.

Dámský oděv

Ženský oděv nabyl kolem poloviny 14. století těsnějšího tvaru a až přehnaně akcentoval útlý pas; zvětšily se výstřihy, prodloužily vlečky a tvarovaly se dlouhé visuté rukávy. Základem ženského oděvu zůstaly cotte a surcot. Cotte byl přitom stále těsnější a byl vidět pod prohlubujícími se průramky surcotu. Okázalou pokrývkou hlavy se stal burgundský čepec zvaný henin – jednalo se o vysoký klobouk protažený do špičky a dlouhý až 60cm, z jehož vrcholu vlál závoj.

Móda burgundského dvora

Svého kulminačního bodu dosáhla gotická móda na burgundském dvoře za vévodů Filipa Dobrého (1419-67) a Karla Smělého (1467-77). Móda burgundského dvora byla nádherná, reprezentativní a nákladná; oděvy byly obohaceny o vzácné látky, kožešiny a šperky.
Pro dvorský oděv se užívaly a kombinovaly ty součásti oděvu, které byly frekventované již ve 14. století, jen pro ně existovalo velké množství variant lišících se v detailech - v tvarování límců, velikosti výstřihů, formách rukávů, umístění výšky pasu, délky a bohatství řasení. Každý oděv byl originálem. Extravaganci podtrhovala i barevnost látek s nápadnými vzory.

 V našem internetovém obchodě naleznete i jiné historciké kostýmy - Antické kostýmy, Středověké kostýmy, Renesanční šaty, Barokní kostýmy, Mušketýrské kostýmy, Skotský kilt a skotské sukně, Pirátské kostýmy, Dětské kostýmy, Doplňky ke kostýmům

Použitá literatura:
_{Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Středověk. Praha 1998
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973
Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejín odievania na Slovensku), Osveta 1988
Erika THIEL, Geschichte des Kostüms, Berlin 1963}