Oblečení ve stylu Biedermeier

Pánský oděv

Pánský oděv 1. poloviny 19. století se vyznačoval rezervovaností, uniformitou a jednoduchostí. Cesta oděvu k civilnosti však nebyla přímá a byla poznamenána ideou dandismu (šviháctví), která vyvolala u mnoha mužů až přehnanou péči o dokonale padnoucí oděv. K dočasné feminizaci pánského oblečení přispěla dobová idealizace ženy, její citlivosti a jemnosti. Silueta pánského oděvu tak připomínala oděv ženský – důraz byl kladen na útlý pas a široká ramena.

Pánský oděv se skládal ze svrchního oděvu, vesty, kravaty a kalhot. Frak, základní oděv pro společenské a slavnostní příležitosti, byl ve 20. letech 19. století velmi těsný a stejně jako u ženského oděvu měl zvýšený pas. Místo fraku se k méně slavnostním příležitostem začal nosit redingot, který nabýval díky dokonalému střihu elegantní formy. K fraku se nosily světlé kalhoty, které byly ve 20. letech dole úzké a na bocích naskládané do záhybů; ve 30. a 40. letech byly módní tzv. námořnické kalhoty – ke koleni úzké a dolů se zvonovitě rozšiřující. Postupně se celé kalhoty zúžily, byly velmi těsné a dlouhé, takže zakrývaly i část bot; kalhoty bývaly obloukovitě vystřižené, aby se na botě nekrčily. Vesta zůstala nápadnou součástí pánského oděvu, která se šila z drahých a pestrobarevných látek. Efektní byly knoflíky. Bílá košile měla samostatný límec i manžety; byla obohacená o náprsenku, která se ke košili přivazovala a často se měnila. U silně škrobeného nákrčníku byl důležitý způsob vázání, pozdvižený na umění. Vlasy se bohatě kadeřily nad čelem a na skráních, hlavní zájem však muži věnovali vousům – oblíbený byl knír spojený s bradkou v plnovous. Nedílnou součástí pánského oblečení byl cylindr, nově se objevil i sklapovací cylindr, zv. klak. Obvyklým doplňkem oděvu byla hůl, nezbytné byly rukavice, odznakem majetnosti se staly hodinky.

Dámský oděv Biedermeier

Dámský oděv podporoval ženskost a zdůrazňoval a formoval přirozené proporce ženského těla. Základní linii dámského oděvu určovalo přesné tvarování. Důraz byl kladen na vypasovaný živůtek a útlý pas, který se přiblížil hranici přirozeného pasu. Přizpůsobit ženské tělo ideálu útlého pasu, výrazného poprsí a oble tvarovaných boků měl opět korzet, vyztužený kosticemi nebo ocelovými pásy. Těsný živůtek měl u denního oděvu nevelký dekolt zakrývaný např. límcem z jemného plátna nebo bavlny, u oděvu večerního byl výstřih hlubší a nezakrytý. K živůtku se ve 20. letech 19. století připojovaly nevelké rukávy, někdy dvojité, které však byly stále širší, komplikovanější a bohatší, aby vytvořily kontrast k útlému pasu, vyznačenému ještě páskem s přezkou. Sukně, která byla na počátku 20. let úzká, se začala rozšiřovat. Sukně byla podložená řadou spodniček a zdobená řasením, stužkami a volánky. Šířce dámských šatů se přizpůsobil i svrchní oděv. Pláště větších rozměrů měly i pevnější konstrukci - v ramenou bývaly vyztuženy kosticemi tak, aby neomezovaly dámský oděv se širokými rukávy a sukní. Přes šaty se oblékaly i šály, šátky nebo kožešinová boa. Na hlavě se uplatňovaly složité účesy – vlasy se nad čelem vyčesávaly a po stranách se kadeřily do bohatých loken, ostatní se vyčesávaly vysoko do extravagantních tvarů. Oblíbenou pokrývkou hlavy byl cylindr s různě tvarovanou krempou a zdobený stuhami. Nadále se nosil čepec různých tvarů a forem. Rozšířenou ozdobou večerního oblečení byl turban aranžovaný z vrapené látky. Mezi oděvní doplňky patřil slunečník, vějíř, kapesník, či kabelka pompadurka.

V našem internetovém obchodě naleznete i jiné historciké kostýmy - Antické kostýmy, Středověké kostýmy, Renesanční šaty, Barokní kostýmy, Mušketýrské kostýmy, Skotský kilt a skotské sukně, Pirátské kostýmy, Dětské kostýmy, Doplňky ke kostýmům

Použitá literatura:
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Od empíru k druhému rokoku, Praha 2004
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973
Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejín odievania na Slovensku), Osveta 1988
Erika THIEL, Geschichte des Kostüms, Berlin 1963