Odívání ve stylu secese

Módu konce 19. století opanovaly módní salóny, z nichž vůdčí postavení zaujímal salón Paula Poireta, považovaného za prvního skutečného tvůrce haute couture (oblečení šité z drahých a kvalitních látek na míru a vyrobené v Paříži). Paul Poiret čerpal podněty k nově vytvářeným osobitým oděvním stylům ze svých cest po Dálném i Blízkém východu, inspiroval se historismem a empírem. K jeho významným počinům patřilo posunutí pasu z přirozené polohy výš, odstranění tradice útlého pasu vylepšovaného šněrovačkou a boj za reformu oděvu, který měl osvobodit ženy od korzetu a dát jim uvolněný oděv. Ačkoliv Paul Poiret dokázal vytvořit pohodlné dámské oblečení, které zároveň lichotilo ženské postavě, nedokázal již zpřístupnit svůj oděv širokému okruhu žen. Jedním z nejvýznamnějších salónů v Paříži byl kolem roku 1900 salon sester Callotových, propagující krajky a stříbrné lamé (lesklá hedvábná tkanina) pro večerní toalety. Anglická firma Charlese Redferna se specializovala na klasické kostýmy. V Paříži se coby návrhář divadelních i civilních kostýmů Sarah Bernhardtové proslavil Alfons Mucha. Pro vývoj odívání a haute couture měla význam Světová výstava v Paříži v roce 1900, kde vystavovali všichni přední módní tvůrci své doby.

Oděv výrazně ovlivnili i lékaři a hygienici bojující proti užívání korzetu a doporučující sport a pohyb a k němu určené praktické oblečení. Pro secesní odívání bylo typické kombinování a vrstvení různých druhů látek a používání různých druhů materiálů, nejčastěji měkkých a lesklých – šifonu, viskózového hedvábí, či korálových výšivek. Velké obliby dosáhly kožešiny.

Pánský secesní oděv

Pánské odívání neprocházelo vzhledem k dřívějšímu období zásadními změnami, ale když už k nějakým obměnám v pánské módě došlo, muži je pozorně následovali. Pojem dandysmus (šviháctví) se používal pro výstředně oblékané muže, pojem gentleman naopak pro muže elegantní, avšak odměřené a nenápadné. Muži rozlišovali, pro jaké příležitosti si měli obléknout sako, frak, či smoking. Frak byl vyhrazený pouze pro vybrané společenské události, jako byla např. svatba, ples, či návštěva divadla. Sako bylo stále běžnější součástí oblečení; mělo vypasovanou linii, šikmo sestřižené šosy a menší výstřih, takže z kravaty bylo možné vidět jen uzel. U smokingu byl na přelomu 19. a 20. století moderní šálový límec potažený hedvábím. Košile se nosila i nadále výlučně bílá a měla tuhý stojatý límec, který se dal stejně jako manžety odpínat. Kolem roku 1900 se kalhoty prodloužily tak, že na nohou vytvářely řadu příčných záhybů a říkalo se jim z toho důvodu harmonika. Citlivým bodem byla zejména šířka kalhot. Jako svrchní oblečení byly oblíbené pláště různých typů, frekventovaný byl zejména chesterfield šitý z vlněné látky, jednořadový, se vsazenými rukávy a s límcem potaženým sametem. Pánský účes byl variabilní a individuální, obecně však platí, že byl ovlivněn používáním pomády. Častou pokrývkou hlavy byl měkký klobouk, cylindr, či buřinka. Doplňkem oděvu byly hodinky s celou řadou přívěsků, slunečníky rozměrnější než dámské a deštníky, které postupně vytěsnily z pánské garderoby hůl.

Dámský secesní oděv

Na přelomu 19. a 20. století přežíval stále typ ženy femme fatale (ženy osudové) v podobě svůdné dámy oblečené v těsném oděvu, vznikl však i nový ideál ženy, ženy – květiny, který souvisel s oblibou rostlinných motivů typických pro secesi a jejich užití jako dekorace i tvaru dámských šatů. Ačkoliv se dámský oděv doby secese zcela neoprostil od historizujících tendencí a turnýry (sukně vzadu rozšířená od pasu a u kolen zúžená, přecházející ve vlečku), absorboval již některé výdobytky moderní civilizace. Reformní snahy, vedené umělci z estetických důvodů a lékaři ze zdravotních důvodů, se v Evropě zaměřovaly na odstranění korzetu a na propagaci uvolněného dámského šatu. Stále větší důraz se kladl na rozlišení oděvu podle příležitosti, ke které se oblékal – určité oblečení se nosilo dopoledne, večer, na ples či na vycházku po ulici.

Turnýra byla nadále tvarována pomocí korzetu a získala esovitou linii; nejdéle přežívala v oblastech, které nebyly výrazněji zasaženy módními vlnami šířenými z Paříže, naopak Pařížankami z majetných společenských vrstev byla opuštěna nejdříve. Vzhledem k tomu, že oblečení bylo stále velmi nákladné, byly módní novinky přijímány a šířeny těmi nejbohatšími. Důraz byl i nadále kladen na štíhlý pas, útlé boky a tvarování poprsí. Korzet navíc akcentoval ploché břicho, byl tedy ještě vyšší, delší a těsnější než dřív. Celková linie s vyznačeným štíhlým pasem se směrem dolů rozšiřovala pomocí spodniček. K určitému uvolnění v dámském oděvu došlo až na konci 19. století, kdy některé ženy opustily šněrovačky a kostice ve prospěch volného šatu.

Dámský oděv se skládal z živůtku či oblíbeného kabátku s tzv. šunkovými rukávy, nabíranými a rozšířenými, a z široké sukně. Pohodlným oděvem byla elegantní blůza z neprůhledného materiálu, která se stala nedílnou součástí kostýmu. Kostým odvozený z pánského oděvu se skládal z kabátku a sukně; zpočátku byl poněkud těžkopádný – kabátek měl výrazně tvarované rukávy a sukně vlečku. Večerní pláště byly volné a často lemované kožešinou, výrazem prestiže byly pláště celokožešinové. Dámské spodní prádlo se šilo z průsvitných materiálů a získávalo tak erotický podtext. Objevilo se kombiné - košilka vcelku s kalhotami ke kolenům. Korzet se začal postupně měnit v podprsenku. Jako domácí oblečení bylo oblíbené hedvábné negližé zdobené krajkami a výšivkami, ve kterém bylo vhodné přijímat dopolední návštěvy blízkých přátel. Dámský účes měl být v každém případě bohatý, proto dámy využívaly příčesky. Vlasy se nosily uprostřed rozdělené a lehce kadeřené, večerní účesy vyžadovaly náročné tupírování. Nedílnou součástí oblečení byl klobouk bohatě zdobený květinami či peřím. Klobouky se upevňovaly závojem svázaným pod bradou nebo přímo do účesu pomocí jehlic. Mezi oděvní doplňky patřily taštičky, kabelky, dámské slunečníky a deštníky, rukavice, či vějíře. Důraz se kladl na šperky bohatě zdobené květinovými ornamenty.

Určitá specifika získával i sportovní oděv splňující praktičnost a uvolněnost – při jízdě na kole měly dámy oblečené široké kalhoty tureckého typu stažené pod kolenem manžetou, na tenis se nosily dlouhé úzké sukně, na gymnastiku naopak široké pumpky. Kalhoty se v dámské módě nejdříve ujaly při lyžování jako praktická ochrana proti chladu a studenému sněhu.

V našem internetovém obchodě naleznete - Šaty secese, Pánské oblečení secese.

Použitá literatura:
_{Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Doba turnýry a secese, Praha 2006
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973
Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejín odievania na Slovensku), Osveta 1988
Erika THIEL, Geschichte des Kostüms, Berlin 1963}