Tabard

Jak tabard vypadal?

Pokud jste někdy viděli Tři mušketýry, nebude pro vás obtížné si takový tabard představit. Jedná se v podstatě o krátký plášť (obvykle sahal ke kolenům) s krátkým (nebo žádným) rukávem, který mohl být buď zcela uzavřený (podobně jako tunika), nebo otevřený po stranách. Mohl se nosit jak volně tak s opaskem, a protože neměl žádné zapínání ani šněrování, navlékal se přes hlavu.

Tabard býval často zhotovován z rozličných materiálů, a to v závislosti na finančních možnostech svého majitele nebo na jeho postavení. Často se tabardy šily například ze sametu, saténu nebo damašku z hedvábné příze.

Co se týče barevného zpracování a zdobení, barva tabardu se vždy volila tak, aby bylo na první pohled vidět mužovo postavení ve společnosti, případně jeho příslušnost k tomu či onomu královskému dvoru. Na přední i zadní straně tabardu byl obvykle vyšitý erb královského rodu a v barvách onoho erbu byl vyhotoven i samotný tabard.

Kdo takový tabard nosil?

Úplně první, kdo nosil oděv, jenž už mohl být označen za tabard, byl kupec Giovanni Arnolfini, který se objevil na nejednom obraze známého nizozemského malíře Jana van Eycka. Jedním z nejznámějších obrazů, na kterém Giovanniho Arnolfiniho můžeme vidět, je Svatba manželů Arnolfiniových z roku 1434.

Kdo další tabard nosil? Jak už zde bylo řečeno, tabardy byly zdobené emblémy. Z toho vyplývá, že mohly sloužit v podstatě jako jakási uniforma. Nosili je tedy pěší vojáci (později i mušketýři), kteří si tabard oblékali přes plátovou výzbroj. Postupem času však k rozlišení jednotlivých vojsk dobře posloužily štíty (na nichž byl vyobrazen panovníkův erb), takže funkce tabardu přirozeně zanikla.

Další, kdo tabard nosil, byli například rolníci (těm tabard sloužil jako pracovní oděv) nebo mniši. Ti však nenosili tabard klasický, nýbrž jeho obdobu nazývanou škapulíř (odvozeno od latinského scapulare, což znamená zástěra). Jednalo se o pruh látky s otvorem pro hlavu (něco na způsob dnešního ponča), který nosili řeholníci a řádové sestry v klášterech. Tato svrchní část oděvu (často převázaná v pase) mohla být opatřena i kapucí a původně zastávala funkci právě (již zmiňované) zástěry.

V souvislosti s tabardem je určitě nutné zmínit i tzv. heroldy čili znalce erbovních zvyklostí. Heroldi u královského dvora zastávali celou řadu rozličných funkcí, ale mezi jejich hlavní starosti patřilo dohlížet na dodržování pravidel během rytířských turnajů a také na správné používání znaků například na přilbicích. Hlavní slovo měli také při rozhodování v erbovních sporech a při samotném udělování erbů. Funkce heroldů přetrvala až do současnosti – setkáme se s ní například ve Skotsku, kde můžeme heroldy vidět jak jinak než v tradičních tabardech.

Tabard v nové podobě

V současné době (a to ve Velké Británii) se samotné slovo tabard začalo znovu běžně používat. Nyní se tímto termínem označuje oděv, který je nápadně podobný ševcovské zástěře, a nosí ho například pracovníci z oblasti cateringu, zdravotnického průmyslu nebo uklizeči. Takový oděv zastává funkci ochranného oděvu (nosí se jako vrchní vrstva a zabraňuje tak znečištění ostatních částí oděvu, zkrátka jako klasická zástěra), nebo může být v některých profesích používán jako oblek, který díky svým reflexním prvkům zajišťuje svému nositeli vyšší bezpečnost za špatně viditelného počasí.

Zpátky do středověku

Protože v současné době čím dál víc obliba v pořádání středověkých slavností a rekonstrukcí významných bitev roste a historických nadšenců přibývá, tabardy si opět začínají prošlapávat cestičku zpět do našich šatníků. Pokud se tedy i vy v blízké době chystáte nějaké takové středověké slavnosti zúčastnit, tabard by vám rozhodně neměl chybět!