Kuše – tichý a rychlý zabiják. Jak se z nich dříve střílelo?

Původ kuší hledejte v Číně

Kuše pravděpodobně vznikla z luku – jeho doplněním o pažbu (tzv. sochu). Poprvé se o ní zmínil slavný čínský vojevůdce Sun-c᾿ v 5. století př. n. l. ve svém válečném díle Umění války. Patří tak k nejstarším zbraním na světě. 

Nezávisle na Asii kuši současně vyvíjeli ve svých městských státech i Řekové. Kolem roku 400 př. n. l. vznikla její vylepšená varianta, tzv. balista, pojmenována po římských legionářích. Místo šípů vrhala kamenné projektily, využívala se proto jako velký vrhací stroj na válečných lodích.

Zpočátku nebyla historická kuše nijak zvlášť populární, střelci ji používali jen při obléhání. Oproti luku byla těžší a střílení z ní třikrát pomalejší – i dobrý střelec zvládl z kuše vypálit 2, maximálně 3 šípy za minutu. Napínání tětivy bylo fyzicky náročné a zabralo příliš mnoho času – pomáhali si proto rumpálem, hojně využívaným i ve středověku.

Středověká zbraň, co snadno prorazí štít i kroužkovou zbroj

Středověcí rytíři si samostříl nakonec oblíbili. Prostřelil totiž štít i kroužkové brnění a jeho kovový šíp doletěl až 200 metrů daleko. Protivníka v plné zbroji dokázal i obyčejný pěšák s kuší vážně zranit nebo zabít. Oproti výcviku lučištníků byl trénink kušistů levnější a poměrně rychlý. 

Popularitu samostřílů ve středověku potvrzují i archeologické nálezy. Normandští válečníci jich hojně využívali během války proti Anglosasům roku 1066 v bitvě u Hastingsu – přímo na bitevním poli byly objeveny šípy do kuší. 

V dubnu 1139 se v Římě konal druhý lateránský koncil, jehož účastníci kuše zakázali. Domnívali se, že kvůli jejímu dosahu a síle se rozhodně nehodí, aby je nasadili během vzájemných střetů – nazývali ji ďábelskou zbraní. V boji proti Arabům a kacířům však kuše církevním hodnostářům kupodivu nijak nepřekážely. 

O použití kuší se hojně zasazoval proslulý anglický král Richard Lví srdce. Ironií osudu zůstává fakt, že sám přišel o život roku 1199 poté, co ho zasáhl šíp ze samostřílu. 

Jako válečnou zbraň si kuši později v Čechách oblíbili rovněž husité. Svou popularitu získala i lovecká kuše, využívaná k lovu nebo honům. 

Milovníkům středověkých kuší doporučujeme zhlédnout kuše z hradu Skály uchované ve sbírkách Moravského zemského muzea, případně v Národním muzeu uchované samostříly ze zříceného gotického Nového hradu u Kunratic. 

Z čeho se kuše skládala a z jakých materiálů se vyráběla?

Nedílnou součástí kuše je lučiště, které se původně vyrábělo ze dřeva, nejčastěji dubového či ebenového. To ve středu, nebo celé, ovíjeli březovou kůrou, šlachami či kůží – díky tomu méně praskalo a střelec se nezranil.

Později se rozšířila tzv. kompozitová lučiště, jejichž vnitřní stranu tvořily šlachy a vnější rohovinové či kostěné destičky. Od 15. století dřevo nahradila ocelová lučiště. 

K lučišti a pažbě (neboli soše) se přivazovala tětiva spletená ze šlach, občas i ze lnu nebo hedvábí. Kotvila se na dřevěné pažbě, díky čemuž mohl střelec přesně mířit. Přečtete si, jak se tětiva správně mění. 

První kuše postrádaly napínací mechanismus – střelec si tak musel opřít zbraň o břicho nebo přišlápnout lučiště a silou paží samostříl natáhnout. Zhruba na přelomu 12. a 13. století proto konec sochy doplnili o třmen – do něj střelec vložil nohu a speciálním hákem u pasu kuši natáhnul. 

Do toulce zavěšeného u pasu si kušista ukládal šípy. Býval zpravidla dřevěný a potažený kůží, někdy jej zdobila kožešina. 

S kuší hurá na sportoviště, lesu se vyhněte obloukem

Správný postoj – nápřah – soustředění – pal! Dnes si ze sportovní kuše vystřelíte rekreačně. 

Nejčastěji se využívají nekladkové samostříly, někdy i se sklápěcím lučištěm, odlehčenou pažbou nebo pistolové kuše. Před každou střelbou se však nezapomeňte vybavit kvalitním příslušenstvím. Mladým začínajícím střelcům pořiďte dětskou kuši nebo foukačku. Pokud je na vás kuše příliš nebezpečná, zamiřte na cíl prakem.

Zklameme však všechny vášnivé lovce – v Česku a další řadě států s kuší lovit nesmíte, povolena je pouze kulovnice nebo brokovnice. 

O dalším využití kuší jsme se rozepsali v našem článku, kde například zjistíte, za jakých podmínek můžete samostříl vlastnit.