Damašková ocel -⁠ objevte jedno z nejstřeženějších kovářských tajemství

Výroba damaškové oceli (někdy také damascénské oceli) začala v Indii a na Srí Lance, později se odtud rozšířila až do Persie a Turecka. Zde se s ní na svých výpravách do svaté země poprvé setkali Evropané. První zmínky o damaškové oceli se datují do období před začátkem našeho letopočtu. Ty poslední pak do 7. století. 

Čtete správně –⁠ poslední zmínky –⁠ tajemství výroby původní neobyčejně houževnaté a ostré damaškové oceli se totiž nenávratně ztratilo. 

Proč damašková?

Za své jméno damašková ocel vděčí městu Damašek v perské říši, kde se její prodej nejvíce rozšířil po příchodu z Asie. Postupně se skrz Středomoří ocel dostala také do kontinentální Evropy. 

Do techniky její výroby bylo tehdy zasvěceno jen několik kovářů a mnozí se tento postup snažili napodobit. Kvůli tomu se dodnes neví jistě, jak se původní damašková ocel vyráběla. 

Podle nedávných zjištění měla v sobě damašková ocel miniaturní uhlíkové trubičky a dráty. Díky tomu se pyšní neobyčejnými vlastnostmi. Čepele Damaškových zbraní šlo údajně ohnout od rukojeti k hrotu a díky své ostrosti dokázaly proseknout i kovovou zbroj. 

Jak se damašková ocel vyrábí dnes

Kovářští mistři po celém světě se stále snaží starodávné umění výroby napodobit. Pravděpodobně nejblíž původní „receptuře“ je dnešní tzv. překládaná ocel. Právě technologie překládání (říká se jí také damaskování) se dnes používá při výrobě nožů a zbraní, kterým se říká damaškové. 

Princip výroby překládané oceli spočívá ve vrstvení. Jednotlivé vrstvy se k sobě svařují a tím vznikají různé vzory, kresby a provedení. K sobě se svařují vždy dva druhy oceli. Jedna s nízkým a druhá s vysokým obsahem uhlíku. 

Jednotlivé části se k sobě svařují při teplotě 1 400 °C a údery kovářského kladiva pak spojují jednotlivé kusy oceli do celku. Zcela zásadní je, aby se vysokouhlíková a nízkouhlíková ocel pravidelně střídaly, jinak je celý proces k ničemu. 

Kdysi prorážela zbroj, dnes se používá na maso

Damašková ocel se proslavila svou pevností, ale také překrásnými kresbami na povrchu, které vznikají průchodem sváru. Ten rozděluje jednotlivé vrstvy oceli. Kresbu však kováři upravují někdy až do neuvěřitelných tvarů. Kombinují při tom sváření s dalšími kovářskými technikami jako je kroucení nebo prokládání. 

Nůž z damaškové oceli mohou tvořit i tisíce vrstev. Vrstvení pokračuje jednoduše do té doby, dokud není kovář spokojený. Konečná podoba a typický vzhled se strukturou damaškové kresby pak vzniká i zásluhou několikanásobného broušení. Nakonec přichází na řadu působení kyseliny, která povrchovou strukturu naleptá a kresba díky tomu ještě výrazněji vynikne. 

Vrstvením křehké tvrdé vysokouhlíkové oceli s měkčí nízkouhlíkovou vzniká neobyčejně houževnatá ocel s výjimečnými vlastnostmi. Jestli má stejné vlastnosti jako původní damašková, to se můžeme jen dohadovat, avšak pro svou kombinaci houževnatosti a tvrdosti je velmi oblíbená nejen při výrobě zbraní. Damašková ocel představuje skvělý materiál také pro výrobu zbroje, šperků a v současnosti se používá na velmi kvalitní kuchyňské náčiní. Damaškové nože patří k tomu nejlepšímu, co si můžete pořídit do své kuchyně.