Karambit slouží k sebeobraně, lidé s ním ale loupou ovoce nebo otevírají balíky

Do světa se karambit dostal až koncem šedesátých let minulého století. Do Spojených států byl ale dovezen už na začátku devatenáctého století. Velkou popularitu zažil nůž v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy ho začali používat vyznavači bojových umění. Sloužil jim jako výcvikový prvek při trénování technik jako jsou indonéské Pencak Silat, malajské Bursilat a filipínské Kali. Široká veřejnost ale tento typ nože nezná dodnes. Před rozmachem v oblasti bojových sportů sloužil karambit hlavně jako pomocník při řezání provazů a lan, loupání ovoce a dalších drobných úkonech.

Moderní pomůcka se spoustou využití

V Indonésii lidé dodnes nůž používají k běžným úkonům. Otevírají s ním balíky, rybaří, zahradničí. Kromě toho jej ale začali používat jako prostředek k sebeobraně. Současné nože navrhují výrobci tak, aby splňovaly nároky dnešní doby. V nástroji se tak prolíná historie s drsnými podmínkami současnosti.

Najdeme ho v mnoha tvarech a velikostech, vždy ale splňuje své tři základní funkce. Je to nůž pro krájení a řezání, tréninkový nástroj a slouží k sebeobraně. Výjimečný je hlavně díky kroužku na prst, díky kterému z něj nemůže ruka sklouznout a zranit se. Při držení si kryjete i prsty a tím snižujete pravděpodobnost vlastního zranění. To se může hodit zejména v chladu, jako třeba pod vodou, v dešti nebo mrazu, kdy se snižuje citlivost pokožky a tím pádem hrozí zranění.

Ideální nůž k sebeobraně

Zkušenému majiteli poskytuje karambit značnou převahu nad protivníkem. Při boji je oproti klasickému noži snáze ovladatelný a poskytuje více možností pro útok i únik. Přitom je díky svému tvaru i bezpečnější.

Mnoho lidí se přesvědčilo o tom, že není dobré tento nůž podceňovat. Dost často nezaregistrují, že je útočník skutečně ozbrojený. Může za to skvěle vymyšlený tvar, který jako by vám padl přesně do ruky. Nejčastěji ho využívají bojovníci na střední a krátkou vzdálenost. Tradiční karambity mají pevnou čepel, ve Spojených státech se díky mnoha letech dohadování Steva Taraniho s výrobci nožů dnes vyrábí i zavírací varianta karambitu.

Vychází z tygřího drápu

V různých částech světa lidé nezávisle na sobě vyvíjeli a zdokonalovali své nástroje. Nejdůležitější vždy bylo, aby věc sloužila jejich potřebám, proto podoba i použití nástroje závisí i na geografické poloze.

Ve 13. století se na ostrově Jáva v dnešní Indonésii rozvinula Majapahitská říše. Panovníci Sundského přinesli kromě zbraní a tradic i vlastní náboženství. Po smrti krále lidé tak začali věřit, se jeho duše přestěhuje do džungle a změní se v tygra. Pro toho na Jávě existuje označení Pak Maca. Z úcty k síle tygrů a na památku krále vytvořili Sundové čepel nože ve tvaru tygřího drápu. Velký nůž dostal název Kuku Macan, tedy tygří spár.

Používali ho v bitvách i obřadech, byl ale těžkopádný. Po čase proto vznikl jeho menší verze až se postupně dostal k nejmenší velikosti, dnešní podobě karambitu. Tomu dodnes přezdívají Kuku Bima.

Dnes je karambit uznávaný jako tradiční zbraň indonéského bojového umění Pencak Silat. Nůž díky svému tvaru dovoluje cvičícím pohybovat se volně, s půvabem a jakým si stylem. Pravé zacházení s karambitem připomíná taneční pohyby.

Dejte si pozor na jed!

Dříve bojovníci namáčeli čepele bojových nožů do jedu, který téměř okamžitě po říznutí vstoupil do krevního oběhu protivníka a zabil ho. Přitom stačilo i drobné poranění. Využívali k tomu jed z pralesních žab, hadů, škorpionů i jedovatých pavouků. Díky tomuto vylepšení se stal karambit ideální zbraní na krátkou vzdálenost.

Osobní karambit byl dobrý k zasažení kloubů, šlach a nervů. Protože je o kus menší než bojový nůž, způsobuje i menší rány, které nejsou hluboké natolik, aby byly smrtící. V boji bylo klíčové zasáhnout protivníkovy oči, varlata, krční tepnu a důležité šlachy. S příchodem palných zbraní se jejich užití v boji ale začalo pomalu vytrácet a lidé je používali spíše jako nástroje pro běžné použití.

Výhody karambitu proti běžným nožům

Protože byl navržený jako kontaktní zbraň pro sebeobranu zblízka, je díky uchopení často obtížně viditelný a není tak jednoduché jeho držitele odzbrojit. Od podobných zbraní se liší hlavně tím, že je možné s ním útočit na různé vzdálenosti bez změny polohy útočící ruky. Jako sečná zbraň navíc může způsobit dvě rány v jednom pohybu, protože má čepel ostří na obou stranách.

Dnes bychom ale našli karambit spíše u táborníků, sběratelů, lovců jako kapesní nůž a také nadšenců pro nože a milovníků bojových sportů. Lidé si ho vybírají především díky praktičnosti. Je třeba ale dodat, že jeho bezpečné používání je zodpovědností jeho majitele.

Vzhled karambitu se může lišit

Dnes už existuje celá řada nožů, které se od původního modelu mohou lišit. Všechny by ale měly splňovat pár základních prvků. Původní nůž má ale několik pevně daných částí, které byly navrženy k jeho dokonalému použití. Jsou to špička, vnitřní a vnější ostří, dřík, zpětné ostří, rukojeť, hřbet rukojeti, a bezpečnostní prstenec.