Lovecký nůž patří k symbolům myslivců už od 17. století

Na mase si pochutnávali už v nejstarším paleolitu

Ačkoli základ stravy našich předků tvořily plody a semena, pochutnat si uměli i na kusech masa, což dokazuje nález 1,5 milionu let staré lebky v Tanzanii. 

Pravěcí lidé nebyli troškaři, kyjemi a pěstními klíny lovili velká zvířata jako mamuty, losy, soby, zubry nebo jeleny. Při skupinových lovech využívali oštěpy, luky, ale i sekery, praky nebo harpuny. Hroty zbraní si vyráběli z kostí a na zvěř také líčili pasti. 

Lovecko-sběračský systém přetrval až do mezolitu neboli střední doby kamenné. Tehdy lidé lovili menší zvířata a začali též s rybolovem.

V neolitu (mladší době kamenné) se vedle lovu a sběru surovin začalo rozvíjet i zemědělství. 

Lov jako obživa i zábava středověkých obyvatel

Nejčastějším způsobem obživy i ve středověku zůstával lov. Rolníci navíc museli chránit svou úrodu a dobytek před liškami, vlky a jinou dravou zvěří – chytali je do ok. Tímto způsobem lovili i zajíce. 

Z lovu se však stala také zábava šlechticů, kteří mudali pravidla a řád. Lovili za pomoci vycvičených psů a dravých ptáků (sokolů a poštolek) – psi nejprve zvěř vyplašili a dravci ji následně chytili. 

Šlechta si oblíbila i druhý způsob lovu, honitbu. Do lesů vyrážela skupina můžu se psy nebo na koních, vždy pod dozorem lovčího, dychtící po vysoké zvěři. Jezdci v doprovodu psů pronásledovali štvané zvíře tak dlouho, dokud nepadlo vyčerpáním. Poté ho mečem nebo oštěpem zabili. Lovu vždy předcházela hostina, jež ostatně následovala i po něm.

Typy loveckých nožů

Lovecký nůž slouží k lovu a zpracování ulovené zvěře. Má různé podoby a tvary, každý se hodí pro něco jiného. Dnes pořídíte řadu univerzálních loveckých nožíků, které dobře poslouží při vyvržení, stažení kůže i naporcování masa. 

Tesák

K symbolům myslivců patřil od 17. století tesák. Původně se jednalo o pracovní náčiní a zbraň prostého lidu v dobách, kdy bylo zakázáno používat meč. Později jej u pasu mohli nosit výhradně šlechtici nebo profesionální myslivci.

První tesáky byly delší, zahnutější a vyráběly se z jednoho kusu oceli. Sloužily především na usmrcení zvěře ranou do srdce. Později se tesáky vyráběly kratší, s rukojetí z parohu, slonoviny nebo želvoviny. Čepele bohatě zdobené rytinami někdy dokonce bývaly vybaveny krátkou pistolí. 

Zarazák

Spolu s tesákem lovci v pochvě nosili menší lovecký nožík, jmenoval se zavazák neboli zarazák. Při honech jim pomáhal usmrcovat jeleny a srny tzv. zárazem – myslivec skočil raněnému zvířeti na záda a pravicí mu zasadil poslední ránu do oblasti prvního krčního obratle, tedy za vaz. Nůž musel být ostrý, aby zvíře rychle usmrtil. Zavazák se používá i při vyvrhování zvěře, případně k jejímu stahování. Osvědčenějšími stahovacími nožíky jsou však skinery (někdy i stahováky), jejichž kratší čepel s bříškem jednoduše oddělí kůži od masa. 

Finské nože

Severští lovci hojně využívají rovněž finské nože, především univerzální typ puukko nebo leuku, který slouží k porcování masa.
Pokud se vám finské nožíky líbí, doporučujeme sáhnout po tom s nezdobenou čepelí – kvůli rytinám se špatně čistí a hodí se spíše jako dekorace. Rukojeť vybírejte ze dřeva, z kovové by vás v zimě zábly ruce. O finských nožích jsme se rozepsali v samostatném článku. 

Tip: Fascinují-li vás nože určené k lovu, možná si zalíbíte i vrhací nože a dýky. Díky jejich tvaru a rozložení hmotnosti se s nimi přesně trefíte do cíle. V lese se vám může hodit i multifunkční švýcarský nůž, kterým snadno přeřežete větev nebo otevřete konzervu k obědu.

Při výběru nože se zaměřte na materiál čepele a rukojeti

Máte jasno, jaký typ loveckého nebo bojového nože si pořídíte? Než ho zaplatíte, věnujte ještě pár minut materiálu, ze kterého je vyrobený. 

Nerezová ocel

Je levnější než uhlíková ocel. Nůž z nerezu se pyšní svou tvrdostí a pevností, snadno ho také nabrousíte. Protože budete lovecký nůž z nerezu používat především v přírodě, opakovaně ho nevystavujte vysoké vlhkosti. Dokonce i nerezová ocel může někdy zrezivět – pravidelně o nůž pečujte a od vody jej důkladně otírejte. 

Uhlíková ocel

Dražší alternativou je uhlíková ocel. O čepel z uhlíkové oceli se pečlivě starejte, neukládejte jej do vlhkého prostředí – rychle by zrezivěl. Na druhou stranu vás potěší vynikající ostrostí a odolností. 

Pozornost věnujte i rukojeti. Měla by dobře padnout do obou rukou a být dostatečně pevná, aby odolala vysoké námaze. Volte střenky ze zvířecího paroží nebo odolného dřeva.

Nože udržujte čisté, suché a perfektně ostré

Lovecký nůž po každém použití očistěte od krve a dalších nečistot a pořádně osušte. Nerezové nože klidně umyjte mýdlem, na čepele z uhlíkové oceli použijte jedlou sodu. Na zažrané skvrny si na pomoc vezměte ocet. V žádném případě ale nepoužívejte agresivní čisticí prostředky.

Čisté nože potom důkladně vysušte papírovým ubrouskem nebo jemnou a měkkou látkou, která čepel nepoškrábe. Poté lovecký nůž uložte na bezpečné místo mimo dosah dětí.

Nože pravidelně ostřete, nečekejte, až se čepel ztupí. Práce s ostrým nožem je navíc mnohem bezpečnější. Lovecké nože bruste výhradně na brusném kameni vyšší zrnitosti – podrobný návod, jak brousit na kameni si přečtete v tomto článku. Ostří otestujte na listu papíru – perfektně ostrý nůž papír lehce rozřízne, aniž by ho zmuchlal či potrhal.

Čas od času do čepele i rukojeti vetřete trochu oleje. Na dřevěné rukojeti používejte lněný olej, norkový olej na ty potažené kůží. Rukojeti z plastu nebo pryže olej nepotřebují.