Nůž je ideální pomocník do života i zákeřná zbraň

V současnosti můžeme najít prakticky jakýkoli typ nože. Od svého vzniku v pravěku prošly dlouhý vývojem. I přes jeho stáří se bezesporu bavíme o nástroji, bez kterého by civilizace nemohla existovat. Pojďme se mu společně podívat “na zoubek”.

Jak má správný nůž vypadat?

Nůž se skládá z podlouhlé čepele, obvykle z oceli, spojené s rukojetí. Ať už mluvíme o bojovém, kuchyňském nebo kapesním noži, všechny slouží k řezání či krájení. Stejně tak se s nimi dá pohodlně namazat máslo na chleba. Vždy záleží na účelu, pro který byl nůž vyroben. Existují nože, které se dochovaly i několik tisíc let. Možné to je díky základnímu pravidlu pro použití oceli na výrobu ostří: čím tvrdší ocel, tím hůř se nůž ostří, ale tím delší trvanlivost jeho břit má.

Nejstarší nože bychom hledali v paleolitu. Ty prapůvodní byly kamenné, otesané z pazourku do mandlového tvaru s ostřím. K nim později začali lidé přidávat různé druhy rukojetí, nejčastěji vyrobené z kostí a dřeva. Novým materiálem se stal obsidián, ze kterého bylo možné vysekat i složitější tvar nože. Před pěti tisíci lety, kdy začal člověk pracovat s kovy, byly k výrobě nožů nejčastěji používány měď a bronz. V Jižní Americe nože vyráběli také ze zlata. V době železné pak všechny ostatní kovy vytlačilo právě železo.

Průmyslová revoluce přinesla sériovou výrobu a oblibu zavíracích nožů

S příchodem průmyslové revoluce se výroba nožů přehoupla z výhradně ruční na sériovou. Hlavním důvodem bylo snížení ceny za práci a náklady. Ve stejné době vzniká obliba zavíracích nožů. Hlavní centra výroby byla v Německu, Anglii, Švédsku a Rusku. Nože i přes průmyslovou automatizaci nebyly perfektně zpracované, díky použitým materiálům častěji rezivěly. Přesto se ale zvedla vlna jejich popularity právě proto, že si je mohl díky nízké ceně dovolit téměř každý.

Nůž jako ideální zbraň k boji

Jako u dalších nástrojů pro běžný život, používali lidé k boji i nůž. Později zbrojíři pochopili, že se vojákům bude ve válce hodit i nůž. Když selže puška nebo luk, nůž není třeba nabíjet. Je lehký, dá se schovat a dobře se s ním manipuluje jen jednou rukou. Bojové nože se proto staly brzy součástí základního vybavení vojáka.

 Z toho důvodu jsou bojové nože uzpůsobeny tak, aby šly vložit do pouzdra za pasem nebo do pochvy připevněné na stehně bojovníka. Typu nože, který současně plní funkci bodáku, se říká bajonet. 

Samotné pouzdro je častý doplněk nožů. Ať s ním lidé vyráží do přírody na výlety nebo kamkoli do terénu, chrání je obal nože před případným poraněním a stejně tak se díky připevnění nástroj hůře ztrácí.

Speciální typ nožů: vrhací nože

Nezávisle na sobě se tento zvláštní typ nože vyvíjel na několika kontinentech zároveň, především pak v Africe a Asii. Vůbec první vrhací nože podle dochovaných pramenů pochází právě z Afriky. Vytvořeny byly podle historiků někdy v sedmém století našeho letopočtu na území dnešního Súdánu. Odtud se později rozšířily do Konga a dalších částí kontinentu.

Nevypadaly ale tak, jak je známe dnes Místo štíhlého těla byly spíše masivní a skládaly se z několika čepelí. Lidé je nazývali Kpinga a využívali je při boji, lovu i rituálních obřadech. Dnešní podobu vrhací nože dostaly až díky vývoji a zjednodušení výroby.

Zvláštní podle historiků je, že se zbraně velmi podobné takovým nožům objevují na nástěnných malbách v jeskyních na území Libye. Zmínky o vrhacích zbraních se ale z místní kultury vytratily, proto se dnes můžeme jen domnívat, jak se do maleb nástroje dostaly a zda se jedná opravdu o nože.

Japonské nože jsou dodnes špičkou na trhu

Nejlepší nožíři a výrobci mečů byli a jsou japonští mistři. Nezávisle na vývoji v Africe pracovali místní kováři na zdokonalení tohoto nástroje pro své ninja bojovníky. Ti používali hned několik typů zbraní, ať šlo o vrhací nože, hvězdice nebo meče.

Díky specifickému kování a překládání dvou a více druhů ocelí vznikal na čepeli zajímavý vzor. Tomu se dodnes přezdívá damašková ocel. Nejen Japonci brzy zjistili, že nejdůležitější je práce s kovem. Díky ideálnímu poměru tvrdosti oceli byli schopni vytvořit čepel, která nerezivěla, odolala nárazům bez prasknutí a mohla tak být dokonale tenká. Dnes tyto krásné nože známe pod názvem damaškové nože.

Dnešní podobu nožů známe především jako strojovou. Pokud ale toužíte po dokonalém noži, který vám vydrží do konce života, budete se o něj pravidelně starat a pečlivě ho brousit, stojí za to si připlatit a nechat si jej vyrobit ručně, postaru, od osvědčeného nožíře. Dokonale si můžete nabrousit nůž i v domácích podmínkách pomocí brusných kamenů.