Kovářství pod drobnohledem: Jak se vyvíjelo „tajemné řemeslo“?
Kovářství provází lidskou populaci po tisíce let. Za tu dobu však prodělalo překotný vývoj. Jak se vyvíjela kovářská profese napříč staletími? A na co dát pozor při údržbě ručně kovaných předmětů, abyste na nich nezanechali nevratné škody? Přečtěte si nejzajímavější střípky z historie kovářství.
Obsah
Přestože byli většinou umazaní a začouzení, ve společnosti se kováři těšili značné úctě. Byli totiž považování nejen za velmi prospěšné, ale také poněkud záhadné osoby.
Jako jedni z mála dokázali zkrotit oheň , k němuž lidé v nejstarších dobách přistupovali s bázní a pokorou. Právě pro jejich schopnost práce s ohněm mělo být kovářství nazýváno „tajemné řemeslo“. Na vesnicích i ve městech sehrávali – a v některých případech stále sehrávají – nezastupitelnou roli.
Na počátku (všeho) byl meteor
S kovem experimentovali naši předci již před několika tisíci lety. Nejstarší doklady o pokusech člověka zpracovávat železo pocházejí již ze 3. tisíciletí př. n. l. V Mezopotámii byly nalezeny dýky a jiné, nezřídka náboženské předměty z materiálů, které původně nejspíše pocházely z meteoritů.
Významný rozmach kovářství nastal ve 12. stol. př. n. l. v Asii a také jižní Evropě. Pro toto období se vžilo příznačné pojmenování doba železná. V halštatském období dochází také k většímu využívání železa, s čímž šel ruku v ruce také rozvoj kovářského řemesla.
Ve starověku se setkáváme hned s několika národy, jejichž příslušníci platili za zdatné kovářské mistry. V mladší době železné to byli Keltové . Kovářská profese přispěla také k rozvoji a vzestupu římské říše, neboť právě kvalita zbraní často rozhodla o jejich úspěchu na bitevním poli.
VÍTE, ŽE… spoustu historických kováren se zachovalo do dnešních dob díky úsilí památkářů? Jedním z příkladů je expozice v Těšanech (Brno-venkov). Součástí prohlídky je i místní kovárna, která byla součástí vrchnostenského dvora již ve středověku.
Kováři zkrátka platili za uznávané znalce. Vyráběli nejen zbroj a zbraně, ale také nářadí, štítky nebo umělecká díla. Ve slovanské kultuře raného středověku byli kováři dokonce považování za ochránce vesnic, kteří měli její obyvatele chránit před zlými duchy .
Tradiční techniky kování a „zlatý věk“ kovářů
Největší vzestup kovářství zažilo v období baroka (cca od poloviny 17. století), kdy se začali častěji objevovat také umělečtí kováři.
V pozdní fázi tohoto období roste poptávka po kovaných výrobcích, které mají plnit dekorativní funkci, čemuž nahrávala i opulentní barokní kultura. Z kovářských metod se prosadily techniky plátování, nýtování nebo svařování .
Na sklonku 18. století začalo být klasické kovářství na ústupu, čemuž napomohl i rozmach průmyslu a továrenské výroby, která umožňovala masovou výrobu zboží. Zásadní zvrat nepřinesla ani století následující.
Teprve v posledních dekádách 20. století začalo docházet k určitým změnám a poptávka po ruční kovářské výrobě začala pozvolna stoupat .
Jak pečovat o kovářské výrobky?
Kované výrobky mají své kouzlo, které přetrvá, dbáte-li na správnou údržbu. Nešetrné zacházení se však může na předmětech záhy projevit, a tím zbytečně snížit jejich hodnotu .
Železo bez povrchové úpravy velmi rychle podléhá korozi. Platí to zejména pro kované výrobky umístěné ve venkovním prostředí , kde jsou vystaveny nepříznivému počasí i (polétavým) nečistotám. Proto je nutné povrch předmětů čas od času vyčistit a natřít ochranným nátěrem.
1. Odstranění rezu a menších nečistot: u drobné špíny si vystačíte s bavlněným hadříkem a mýdlovou vodou.
Odolnější nečistoty je možné odstranit drátěným kartáčem. Kartáč oceli neuškodí, maximálně ji lehce poškrábe na povrchu. Škrábance brzy překryje ošetření povrchu nebo opět nová vrstva rzi. I přírodní rez se však používá jako svého druhu povrchová úprava. Souvisle zkorodovaný povrch zpomaluje pronikání koroze do větší hloubky ocele. Platí zejména pro náročnější techniky čištění – například moření , kdy dochází k odstranění povrchových vad a nečistot za pomocí zředěné kyseliny chlorovodíkové.
VÍTE, ŽE… na očištění povrchu lze použít i brusný papír? Tento způsob údržby se používá například u mosazných madel nebo klepadel na dveře. Použitím brusného papíru zároveň povrch vyhladíte. Papíry s jemnější zrnitostí se využívají k vyhlazení např. lakovaného povrchu; hrubší brusné papíry jsou zase vhodnější pro odstranění odolných laků a povrchových nerovností.
2. Aplikace ochranného nátěru: po očištění (např. pískovou tryskou) je zapotřebí na předměty nanést ochrannou vrstvu, která zabrání povrchové korozi a prodlouží jejich životnost. Pro zachování tzv. patiny (tenká povrchová vrstva vzniklá oxidací kovů na vzduchu) je možné kované výrobky natřít tenkou vrstvičkou vosku nebo speciální barvou (kovářskou černí), která dodá předmětům charakteristický matný vzhled .
Umělecké kovářství je na vzestupu. Využijte toho!
Na počátku třetího tisíciletí zažila mnohá tradiční řemesla svou novodobou renesanci. Kromě uměleckého zámečnictví nebo platnéřství roste zájem také o ručně kované výrobky.
Příkladem za všechny budiž kovové zvonečky, kované krbové nářadí, svícny a další zajímavé předměty, které dodají venkovním i vnitřním prostorám domu rustikální ráz .
Přírodní materiály a ručně zhotovené zboží jsou dnes opět čím dál žádanější.
Patříte-li i vy mezi fanoušky rukodělné práce, prohlédněte si ručně kované výrobky v našem sortimentu. Najdete zde jedinečné kovářské výtvory, které budou ozdobou každého interiéru a okamžitě mu vtisknou jedinečný, možná až historizující ráz .
Komentáře