Pád koželuha. Jakou budoucnost má výroba kůže v Česku?
Před sto lety si lidé oděvy bez kůže (či kožešiny) mnohdy nedokázali představit. V posledních třech dekádách však zažívá kožedělný průmysl krušné časy. Jakým vývojem prošlo české koželužství a jemu příbuzné obory od 90. let do současnosti? A je pravdou, že skutečné milovníky kůže dnes najdeme už jen převážně mezi „pamětníky“ z minulého tisíciletí?
Obsah
Z módních přehlídek k boji o přežití
V předchozím díle o historii kožených výrobků jsme se zastavili na prahu 90. let 20. století. S pádem minulého režimu totiž započal i úpadek tohoto tradičního řemesla.
Předzvěstí pozdějšího negativního vývoje byl krach vyhlášených velkopodniků, jakými byly například Kara (výroba kožešin) nebo Kozak (výroba kožené galanterie).
Zmiňované značky se nedokázaly vyrovnat s novými tržními podmínkami ani s úbytkem financí v důsledku opuštění východních trhů. Pokud nakonec nezanikly úplně – například Kara se „pouze“ rozpadla na několik menších části, které přešly do soukromého vlastnictví – zůstal jim pouze zlomek z jejich někdejšího věhlasu nebo prakticky upadly v zapomnění.
VÍTE, ŽE… ještě v dobách První republiky se zdál život bez kožených, resp. kožešinových výrobků mnohým módním fanouškům takřka nemyslitelný? Populární byly kožichy z norka, polární lišky, ocelota nebo nutrie. Kožešinu jste mohli spatřit i u sportovního oblečení. Například v podobě límce z kožichu rysa či vlka.
Těžké časy ale zažívaly prakticky všechny tuzemské koželužny. Tento trend se výrazně nezměnil ani v následujících letech a postupně zasáhl většinu zemí v Evropě. Zájem o kožené a kožešinové výrobky však neopadl okamžitě.
Ještě v roce 2011 se kožešiny objevovaly na přehlídkách snad všech módních domů: nechyběli v kolekcích značek Lanvin nebo Saint Laurent. O šest let později bylo však zjevné, že světové módní značky prodej kožešinových výrobků omezují, nebo s ním končí úplně.
VÍTE, ŽE… oděvy z kožešiny si zachovaly svůj význam například u severských národů? Důvodem jsou klimatické podmínky v tamějších krajích a výhody, které oděvy z kožešin přinášejí: dlouhou životnost a tepelný komfort v extrémně chladném počasí.
Za vše (ne)mohou ochránci zvířat
V debatách o (ne)používání výrobků z kůže či kožešin nejčastější zaznívají argumenty o nepřípustném zacházení se zvířaty. Příčin, proč se koželuhové a pracovníci jim příbuzných oborů dlouhodobě potýkají s úbytkem poptávek, je však vícero:
- Rostoucí popularita ne-kožených materiálů. Zejména mladší generace stále více tíhnou k výrobkům z tzv. umělé kůže. Kromě udržitelnosti hrají důležitou roli také citelně nižší cena oblečení a jeho snazší údržba.
- Stále rychlejší módní změny. V dřívějších dobách bývala kůže a kožešina znamením luxusu. Nejenže pozdvihla váš outfit na novou úroveň, ale s kapkou péče vydržel kvalitní materiál dlouhé roky. Dnes se však módní trendy mění závratným tempem a tzv. „slow fashion“ (důraz na dlouhodobé využívání menšího počtu oblečení) vyznává menší počet lidí.
- Šetrné zacházení se zvířaty jako společenské téma. Ochránci zvířat ale také příznivci veganství, resp. veganské kůže nezřídka upozorňují na to, že zvířata jsou chována v otřesných podmínkách: bývají stahovány z kůže zaživa nebo přebývají v naprosto nevhodných klecích. Téma nachází ohlas zejména u mladších generací.
- Legislativní změny. Důsledek společenských debat se odráží také v legislativě. V minulých letech začaly v mnoha evropských zemích – například ve Velké Británii, Rakousku, Belgii nebo v Česku – platit zákony, které omezovaly existenci farem chovajících zvířata jen kvůli kožešinám.
Tradiční řemesla dnes stojí na osobním nadšení
Neblahý vývoj v předchozích letech a výše nastíněné okolnosti přispěly k úpadku tradičního řemesla (nejen) v našich končinách. Koželuzi či pracovníci v jim příbuzných rukodělných oborech, kteří k oboru často přivede zejména starší rodinné podnikání, přiznávají, že kožedělný průmysl je mrtev.
Chybí pracovníci, kteří by kůži dokázali opracovat. Výroba kožených výrobků se navíc v minulých letech přesunula „na východ“: například do Rumunska nebo do Vietnamu a jiných částí Asie.
Přesto se i dnes najdou v Česku zapálení jednotlivci, kteří se snaží vrátit kožedělnému řemeslu jeho někdejší slávu a za pomocí tradičních metod zhotovují různé kožené výrobky.
VÍTE, ŽE… (nejen) kožedělnému řemeslu se daří třeba na Vysočině? Titul Mistr tradiční rukodělné výroby zde v roce 2024 obdrželi zpracovatel kůží Stanislav Novotný a košíkář Josef Pěnča.
Kožené výrobky (ne)patří minulosti. Vylaďte s nimi svůj outfit
Výrobky z kůže však mají ve společnosti stále své místo. Kožené kabelky (a v jejich útrobách kožená peněženka) neschází ve výbavě ani mnohým současnicím.
Další důležitou skupinou jsou příznivci tradičního řemesla nebo fanoušci historie. Kromě trvanlivosti nebo luxusního vzhledu totiž majitelé kožených oděvů a jiných užitkových předmětů totiž milují její „historický nádech“: vždyť kůže jakožto surovina je tu s námi tisíce let.
Pokud máte rádi historické předměty nebo kostýmy, díky kterému se rázem ocitnete v „kůži“ vikinského válečníka či renesančního elegána, jste tady správně.
Které kožené výrobky nemohou ve vaší výbavě chybět?
- Kožené opasky ruční výroby – elegantní doplněk, který vyladí váš středověký outfit k dokonalosti (a udrží kalhoty na svém místě).
- Kožené peněženky – do peněženky které schováte pár mincí pro případ nouze. Nikdy nevíte, kdy a kde se vám budou hodit. Fanoušci starších dob možná raději sáhnou po koženém měšci: stačí s ním zachrastit na správném místě a zaručeně si vysloužíte okamžitou pozornost nejbližšího okolí. Stejně jako před stovkami let.
- Kožené brašny přes rameno – praktický doplněk inspirovaný minulostí. Hlavní výhody? Dáte najevo svůj vytříbený vkus; podpoříte tradiční rukodělnou výrobu; a drobné předměty už nikdy nebudete muset nosit po kapsách.
A pokud milujete vůni pravé kůže, prohlédněte si i další kožené výrobky z našeho sortimentu, které jsou zhotovovány s láskou k řemeslu a s ohledem k životnímu prostředí.
Komentáře