Lze při zkouškách seku samurajských mečů sekat do dřeva?

Tameshigiri – zkouška sekem

Ve středověkém Japonsku bylo tameshigiri prováděno z pohledu mečíře za účelem prověření kvality čepele, kterou sami vyrobili. K testování čepelí byli vybíráni jen ti nejzkušenější šermíři, kteří byli schopni provést test takovým způsobem, aby nebyl pro čepel nebezpečný a aby nedošlo k zpochybnění o výsledku provedeného testu.

Tajemství Tameshigiri

Z pohledu studentů tradičních bojových umění se tameshigiri praktikuje pro ověření si funkčnosti techniky, kvality jednotlivých seků a jejich kombinací. Je to proces, který je nezbytný k růstu schopnosti provádět techniky meče na vyšší úrovni. Je to podobné jako např. přerážecí techniky praktikované v karate-do.

Jeden z důležitých detailů, který si hlídáme při samotném seku je tzv. hasuji. Jedná se o úhel, pod kterým čepel dopadá na cíl v závislosti na pohybu, který jsme vedli. Pokud je technika seku správná, je až překvapující, že pro úspěšný sek není zapotřebí fyzické síly. Během Tameshigiri nejde jen o přeseknutí cíle konkrétní technikou. Jde o celkový pohyb, načasování a estetické stránky pohybu. Výsledkem obtížnosti řezu je kombinace tvrdosti materiálu přesekávané makiwary – deska pro nácvik seku, tenouchi – sevření rukojeti meče během seku, hasuji – úhlu ostří a tachisuji – úhlu seku meče.

Na čem se provádí Tameshigiri?

Zkoušky sekem se prováděly na živých či mrtvých odsouzencích. Toto je z dnešního hlediska společensky nepřijatelné, proto se zkoušky sekem provádějí na materiálech, které se konzistenci „masa a kostí“ přibližují. Zajímavostí je, že před exekucí byl odsouzenec vyšetřen. Mělo se za to, že nemocný člověk může meč učinit nečistým. Též se nesekalo do šlechticů a církevních hodnostářů, což se věřilo, že by pokřivilo duši čepele.

V literatuře můžete narazit na zkoušky sekem prováděné na poražených zvířatech nebo snopech rýžové trávy. Rohože svázané z rýžové trávy se před testem nechávají nasát vodu. Do rohože bylo možné zavinout bambusový kmínek. Imitace lidské končetiny včetně kosti se tím zdokonalila. Takovýto terč seků se nazývá Wara.

Bambus ovšem není lehce dostupný všude, proto vznikla náhrada zvaná Tatami Omote, též zvaná Goza. Jedná se o svinutou rohož z rýžového sena, která je dobře dostupná téměř po celém světě. Takovou rohož je třeba po 16-24 hodin ponořit do vody a před zkouškou sekem jí nechte okapat cca 20 minut. Před postavením na sek je třeba jí pevně svázat.

Jiný materiál pro zkoušky sekem u katan, wakizaši ani tanto doporučit nelze. V případě měkčích materiálů (např. ovoce) čepel projde cílem snadno a není třeba sekat takovou silou. Takové cvičení se ovšem míjí účelu tréninku seku, neboť zde simulujeme nereálné podmínky. Pokud by se sekalo do tvrdších materiálů, jako je např. dřevo, mohlo by dojít vylomení zubu na čepeli a tím znehodnocení celé zbraně.

Názvy Tameshigiri dle konkrétních cílů:

• Tabi gata – přeseknutí kotníku,
• O kesa– šikmý řez od ramene k protějšímu boku,
• Gyaku kesa giri – diagonální sek vedený od spodu nahoru,
• Suihei giri – horizontální sek,
• Makko giri – vertikální sek od hlavy k rozkroku,
• Dodan giri – vetikální sek několika na sobě ležících těl
• a další.

K Tameshigiri rozhodně nepřistupujte jako k nějaké zajímavé „atrakci“, díky které potěšíte své ego nebo se předvedete před přihlížejícími.