Byli Tři mušketýři opravdovými mušketýry?

Mušketýra poznáte podle muškety

Mušketýři byli pěší vojáci, kteří se uplatňovali ve válkách a bojích už od konce 16. století. Nosili typický mušketýrský oděv složený z košile, vesty (pláště), kalhot, šerpy a výrazného klobouku. Používali především palné zbraně, tzv. muškety.

Bez střelného prachu ani ten nejlepší mušketýr nevystřelí

Muškety fungovaly na principu doutnákového zámku – zapálený doutnák, většinou lněný nebo bavlněný a zachycený v kohoutu zbraně, se po zmáčknutí spouště přiklopil na pánvičku se střelným prachem. Ten se vznítil a zbraň vystřelila. 

Náboj z muškety sice vystřelil 200 až 300 metrů daleko, samotné nabíjení zbraně bylo ale zdlouhavé a složité. Mušketýry proto v bojové sestavě doplňovali pikenýři s kopím. Pomalý doutnákový zámek časem vystřídal křesadlový zámek typický pro bambitky.

Bez střelného prachu voják s mušketou v boji příliš nepochodil – musel mít u sebe zásobu. Přes sebe proto nosil kožený pás, tzv. bandalír, na kterém visely malé lahvičky s prachem. Říkalo se jim apoštolové. Větší množství střelného prachu potom uchovával v prachovnicích. 

V případě, že přece jen prach nebo střelivo došlo, se mušketýři bránili bajonety – bodáky (kterými se dalo i sekat) upevněnými na konci mušket.

Královská ochranka byla spíše na chladné zbraně

Střelivo, zbraně a doutnákové zámky u mušketýrů ve známé románové triologii od Alexandra Dumase z let 1844–1850, který líčí osudy šlechnice d'Artagnana a jeho přátel Athose, Porthose a Aramise, jaksi chybí. 

Slavní hrdinové byli spíše obratnými šermíři, kteří s kordy nebo jinými meči na šerm hravě zastavili každého nepřítele. Aby ne, když měli tak důležitou úlohu – chránit krále za každých okolností. 

Knižní nebo filmové zpracování Tří mušketýrů nás častokrát zavede přímo do útrob královského paláce. Realita byla však trochu jiná – královská garda složená z mušketýrů měla za úkol krále chránit pouze mimo palác. Za bránu nesměli vstoupit. 

Zajímavý je také urozený původ mušketýrů. Dumas v románu poslání šlechtice připisuje pouze jednomu ze slavných mušketýrů, konkrétně Athosovi. V reálném světe se mušketýrem, který má tu čest bránit samotného krále, mohl stát pouze muž urozené krve.

Tři (vlastně čtyři) mušketýři kdysi doopravdy žili

Ačkoliv si Alexandr Dumas příběh Tří mušketýrů v mnoha ohledech přikrášlil (a podle některých ho ukradl kolegovi Augustu Julesovi Maquetovi), hlavní postavy vycházely z reálných osobností. 

Francouzi Armand de Sillègue d’Athos d’Autevielle (Athos), Isaac de Portau (Porthos), Henri d’Aramitz (Aramis) a Charles de Batz-Castelmore, hrabě d'Artagnan (d’Artagnan) skutečně v 17. století sloužili francouzskému králi a chránili jeho život.

d’Artagnan nebyl šlechtic

Kromě d’Artagnana byli všichni urozeného původu. K významné pozici mušketýra se d’Artagnan dostal skrze svého otce. Ten zastával roli osobního strážce Jindřicha IV., bohužel však při ochraně králova života zemřel. 

Mladý d’Artagnan chtěl pokračovat v otcově šlépějích, jako mušketýr byl však kvůli nezkušenosti odmítnut. Členem královské stráže (a později jejím velitelem) se stal pouze díky přímluvě rodinné přítelkyně paní de Treville.

Sláva mušketýrů přinesla desítky filmových adaptací. Která je nejlepší?

Nejdobrodružnější a nejromantičtější verzí přátel Athose, Porthose, Aramise a d’Artagnana zůstává dvoudílná adaptace z let 1973–1974 (v originále Los tres Mosqueteros a Los cuatro mosqueteros). 

Tou nejprofláklejší verzí Dumasových Tří mušketýrů je stejnojmenný film z roku 2011. Roli d’Artagnana si střihnul Logan Lerman, tvář vévodovi z Buckinghamu potom propůjčil Orlando Bloom. 

Opravdoví fajnšmekři nesmí vynechat podivnou filmovou verzi románu s názvem Musketeer z roku 2001. Představuje obratné šermíře v hongkongském aranžmá s duchem asijského umění. 

A za kterou adaptací stojíte vy?