Za branami žaláře: Nahlédněte do dějin lidského utrpení

Za branami žaláře: Nahlédněte do dějin lidského utrpení
Anglický Tower, francouzská Bastila či americký Alcatraz. Zdá se, že věznice a mučící nástroje provázejí lidská pokolení od nepaměti. Víte, čím vším si museli projít odsouzenci ve středověku? A k čemu sloužila maska hanby nebo Jidášova kolébka, která někdy bývá považována za nejděsivější mučící nástroj všech dob? Vydejte se s námi do minulosti a zjistěte, jak se vyvíjelo vězeňství v průběhu času.

Odkud se vzaly (první) vězení?

Zamyslíme-li se nad smyslem existence vězení z pohledu současníků, odpověď je nasnadě: jedná se o prostor k výkonu trestu. Ideologie vězeňství se však vyvíjela s tím, jak se ve společnosti měnil pohled na obviněné a tresty.

V období starověkého Řecka končívali za branami žalářů váleční zajatci nebo piráti, než povolané osoby rozhodly o jejich dalším osudu. Spousta těchto nešťastníků nakonec pozbyla veškeré svobody a upadla do otroctví, které velká část tehdejší společnosti chápala jako přirozenou součást života. Otroci neměli žádná práva a byli majetkem jiných osob.

Netrvalo však dlouho a staří Římané začali využívat vězení také jako formu trestu. Jedno z nejproslulejších římských vězení, Mamertinský žalář vznikl již v 7. století př. n. l. a vězni zde přebývali v otřesných podmínkách. Podle pověstí byli v tamějších kobkách držen slavný galský válečník Vercingetorix nebo apoštolové Petr a Pavel.

Ve středověkém žaláři zažívali odsouzenci nevídaná muka

Na růžích neměli trestanci ustláno ani ve středověku. Velká část společnosti tehdy věřila, že veřejné tresty jsou tou nejlepší prevencí proti kriminalitě i drobným přečinům. Tresty probíhaly většinou veřejně: za opilství či nevěru hrozil pranýř, za vraždu mohli být usvědčení jedinci oběšeni.

Osoby, které se dopustily závažnějších prohřešků, čekaly na svůj ortel v šatlavě. Tyto věznice jsou u nás známy od 14. století a nacházely se ve sklepeních domů nebo v městské věži. Vězni bývali často připoutáni ke zdi v nepřirozených polohách nebo jim žalářníci alespoň nasadili pouta, která jim umožňovala pouze omezený rozsah pohybu.


VÍTE, ŽE…
železná pouta na ruce, která dodnes využívají policisté a jiné ozbrojené složky, mají svou předlohu v poutech z roku 1912? Za jejich vynálezem stál Američan George Car ney.

V zatuchlých místnostech byl většinou nedostatek světla a čerstvého vzduchu, zato zde nebylo nouzi o špínu a plíseň. A aby toho nebylo málo – stravu často tvořily nevábně zapáchající zbytky jídla a zkažená voda, což usnadňovalo šíření nemocí.

Jidášova kolébka: experiment, který se vymkl kontrole

Kromě žalostných podmínek však číhaly ve vězeňských kobkách i další nástrahy, kterým museli odsouzenci čelit. Největší hrozbu představovaly středověké mučící nástroje, s jejichž pomocí chtěli žalářníci z trestanců vymámit přiznání nebo důležité informace.

Jeden z nejodpornějších mučících nástrojů vůbec vznikl právě na sklonku středověku. Jidášova kolébka byla pojmenována podle Jidáše Iškariotského, který byl v křesťanském světě vnímán jako symbol zrady a podlosti.

Obecná nevraživost křesťanského světa se odrážela také v pojmenování tohoto nástroje, který fungoval na jednoduchém principu: na čtyři dřevěné podstavce byl přidělán kovový jehlan s velmi ostrou špicí.

Svázanou oběť nejprve vytáhli nad jehlan a následně ji postupně spouštěli na provazech dolů, až se nebožák či nebožačka nabodli na hrot konečníkem nebo vagínou. Tato muka mohla trvat až několik dní.

Paradoxní je, že intelektuál Ippolito Marsili, kterému bývá vynález Jidášovy kolébky připisován, byl ve skutečnosti odpůrcem fyzicky krutých trestů.

Svůj výtvor chtěl využít pouze k tomu, aby vyslýchaného přiměl k výpovědi.Na jehlan měl být obviněný nabodnut pouze tehdy, pokud by při výslechu usnul. Občasným popíchnutím měl být vyslýchanému odepřen spánek do doby, než se přizná ke svému prohřešku.

Jidášova kolébka tak měla původně představovat nástroj „humánního mučení“. Vynalézaví sadisté však později vymysleli mnohem horší způsob, jak tento vynález použít a proměnili jej v nástroj nepředstavitelného utrpení.

Osvícenství: věk hanby?

Mučícím nástrojům neodzvonilo ani s příchodem osvícenství. Jedním z nástrojů, který se v té době těšil velké popularitě, byla železná maska hanby. Tato maska se nasazovala jedincům, kteří se dopustili menších přestupků. Kromě fyzického nepohodlí však měla působit zejména psychické utrpení.


VÍTE, ŽE… 
jedna z nejslavnějších masek hanby ze 17. století se dochovala do dnešních dnů? Je uložena a vystavena v muzejní pevnosti, kterou můžete navštívit v rakouském Salzburku.

Provinilci museli nosit masku na hlavě bez přestávky i několik dní. Nezřídka se jim na krku také houpala cedule s vysvětlením, jakého přečinu se dopustili. S těmito „ozdobami“ pak byli připoutání k  pranýři nebo procházeli ulicemi, kde čelili všeobecnému posměchu.

Zažijte středověkou mučírnu na vlastní kůži

Milujete historické hry? Prohlédněte si náš e-shop a rozšiřte svou kolekci o masku hanby nebo jinou věrohodnou napodobeninu historických pout a mučících nástrojů, se kterými budete mít pocit, jako byste se znovu ocitli v obávaných žalářích z minulosti.

Doporučené produkty

Komentáře

  • Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první, kdo přidá komentář!
Napsat komentář
Komentář