Jak divoký byl ve skutečnosti divoký západ?

Na západ od Mississippi to byl kraj rázovitý

Pojmenování divoký západ, nebo v češtině používaný pojem western, původně označovalo území na západ od řeky Mississippi, která od 30. let 19. století tvořila přirozenou hranici mezi bělošskými osadníky a původními obyvateli. Tuto hranici novodobí Američané rychle posouvali.

Jejich směřování ještě uspíšil zákon americké vlády z roku 1868 nazvaný Homestead act, který poskytoval každému obyvateli 160 akrů za 10 dolarů pod podmínkou, že bude půdu na pozemku obdělávat po dobu 5 let. Kromě Američanů tyto pozemky osidlovaly i tisíce přistěhovalců z Evropy. Mezi nimi i lidé z českých zemí. Díky jejich tvrdé práci a úrodnosti těchto pozemků se z USA stal jeden z největších producentů obilí v té době.

Na divokém západě však panovaly tvrdé podmínky. Kolonizátoři měli v prériích nedostatek dřeva, takže si stavěli jednoduchá obydlí s jedinou místností bez podlahy, ve kterých spíš přežívali, než žili. Boj s osamělostí a izolací střídalo válčení s ostatními chamtivými kolonizátory. Klíčem k úspěchu v těchto podmínkách se staly početné rodiny, kde se každý podílel na práci. To však vedlo k omezenému vzdělání, náročné fyzické práci už od dětství a mnohdy také k incestním vztahům.

Kromě toho se obyvatelé divokého západu museli vypořádat také s nemocemi, zimními bouřemi nebo nájezdy indiánů. Před těmi je chránila americká armáda, která se po skončení občanské války vrátila do původních nižších počtů. Romantickou představu zájemců o službu v armádě vystřídala služba v izolovaných pevnostech, kde vládla nuda, rutinní cvičení a vši. Kromě toho vojákům hrozilo (i přes zřetelnou převahu) skalpování při potyčkách s indiány.

Pod heslem mrtvý indián, dobrý indián se za celé 19. století kolonizátorům podle odhadů podařilo cíleně snížit populaci původních obyvatel severní Ameriky podle odhadů z 600 000 na 250 000.

Kovbojů nebylo tolik, jako ve filmech

Ve zmíněných westernových hitech se zdá, že kovboj byl v 19. století na divokém západě každý muž, který měl dvě nohy do třmenů a aspoň jednu ruku, ve které by držel revolver. Ve skutečnosti bylo kovbojů mnohem méně a aktivní byli jenom asi 20 let v období od ukončení války severu proti jihu.

Celkově jich bylo asi 40 000 a přibližně třetinu z tohoto počtu tvořili Mexičané, černoši nebo potomci původních indiánů. První kovbojové navíc byli tzv. vaqueros ze španělských kolonií v Kalifornii.

Kovbojové naháněli dlouhorožce –⁠ druh dobytka, který v Severní Americe rozšířili právě Španělští misionáři. Chovali tato zvířata především pro kůži a tuk, ze kterých vyráběli kožené produkty, mýdla a svíčky.

Kovboje, kteří za svou tvrdou práci (vykonávali ji kvůli fyzické náročnosti většinou pouze asi 7 let), dostávali asi 35 dolarů měsíčně, což byla i na tu dobu bída. Jejich konec také nebyl drsňácký ani romantický.

Profesi kovboje zničil vynález ostnatého drátu, který dobytek ohlídal v podstatě bez práce a vybudování sítě železnic, která umožnila snadnou přepravu dobytka.

Díky železnici vznikla také řada měst

Zásluhou železnice se také osady kolonizátorů postupně měnily v rozsáhlejší vesnice a města. Města se zkrátka budovala tam, kde bylo zlato, obchodní příležitosti nebo tam, kam vedla železnice. Výjimkou nebyly ani situace, kdy velká města vznikla doslova přes noc.

Například městečko Guthrie v dnešní Oklahomě vzniklo téměř okamžitě po zrušení vyhrazené indiánské rezervace. Během 24 hodin vyrostlo z ničeho město s 10 000 obyvateli.

Jindy se však první obyvatelé měst obávali odvetných akcí ze strany indiánů, proto první dny města tvořila pouze vozy a stany. Ty postupně nahrazovaly dřevěné sruby a domy. Zemědělce, chovatele dobytka a horníky doplňovali majitelé veřejných domů, řezníci, pekaři, krejčí, obchodníci a lékaři.

Bez šerifů by to nešlo

Asi jste si sami domysleli, že v těchto podmínkách na divokém západě bujel hazard, sázky, prostituce, loupeže a jiné zločiny. V té době se také začaly mezi obyvatele masově šířit perkusní revolver Colt. Přečtěte si o nich více v našem dalším článku. Oblíbený byl například model Colt 45 nebo Peacemaker.

Každé město mělo svého šerifa. Toho volili obyvatelé města a musel prokázat střelecké umění, rozvahu a schopnost uklidňovat konflikty v míru. Třeba legendární pistolník „Divoký Bill“ Hickock o funkci šerifa přišel. Zabil totiž omylem svého pomocníka. Soud znal jen dva druhy trestů –⁠ vězení nebo trest smrti oběšením.

Divoký západ byl tedy skutečně velmi divoký. Ovšem tak trochu jinak, než jak ho známe z filmů. Historik Frederick Jackson Turner v roce 1893 přišel s myšlenkou, že období divokého západu zásadně ovlivnilo tvorbu typického amerického charakteru.

I proto si možná westernové období tak rádi připomínáme ve filmech nebo v dobových kostýmech.