Jak divoký byl ve skutečnosti divoký západ?
Tenkrát na západě, 7 statečných, Vinnetou nebo česká představa o divokém západě v podobě Limonádového Joeho. Obrázek o životě na americkém divokém západě většině lidí utvářely především filmy, kterých na toto téma vznikly stovky. Odpovídá tento obrázek realitě? Jaký byl ve skutečnosti divoký západ, vám řekne tento článek.
Obsah
Na západ od Mississippi to byl kraj rázovitý
Pojmenování divoký západ, nebo v češtině používaný pojem western, původně označovalo území na západ od řeky Mississippi, která od 30. let 19. století tvořila přirozenou hranici mezi bělošskými osadníky a původními obyvateli. Tuto hranici novodobí Američané rychle posouvali.
Jejich směřování ještě uspíšil zákon americké vlády z roku 1868 nazvaný Homestead act, který poskytoval každému obyvateli 160 akrů za 10 dolarů pod podmínkou, že bude půdu na pozemku obdělávat po dobu 5 let. Kromě Američanů tyto pozemky osidlovaly i tisíce přistěhovalců z Evropy. Mezi nimi i lidé z českých zemí. Díky jejich tvrdé práci a úrodnosti těchto pozemků se z USA stal jeden z největších producentů obilí v té době.
Na divokém západě však panovaly tvrdé podmínky. Kolonizátoři měli v prériích nedostatek dřeva, takže si stavěli jednoduchá obydlí s jedinou místností bez podlahy, ve kterých spíš přežívali, než žili. Boj s osamělostí a izolací střídalo válčení s ostatními chamtivými kolonizátory. Klíčem k úspěchu v těchto podmínkách se staly početné rodiny, kde se každý podílel na práci. To však vedlo k omezenému vzdělání, náročné fyzické práci už od dětství a mnohdy také k incestním vztahům.
Kromě toho se obyvatelé divokého západu museli vypořádat také s nemocemi, zimními bouřemi nebo nájezdy indiánů. Před těmi je chránila americká armáda, která se po skončení občanské války vrátila do původních nižších počtů. Romantickou představu zájemců o službu v armádě vystřídala služba v izolovaných pevnostech, kde vládla nuda, rutinní cvičení a vši. Kromě toho vojákům hrozilo (i přes zřetelnou převahu) skalpování při potyčkách s indiány.
Pod heslem mrtvý indián, dobrý indián se za celé 19. století kolonizátorům podle odhadů podařilo cíleně snížit populaci původních obyvatel severní Ameriky podle odhadů z 600 000 na 250 000.
Kovbojů nebylo tolik, jako ve filmech
Ve zmíněných westernových hitech se zdá, že kovboj byl v 19. století na divokém západě každý muž, který měl dvě nohy do třmenů a aspoň jednu ruku, ve které by držel revolver. Ve skutečnosti bylo kovbojů mnohem méně a aktivní byli jenom asi 20 let v období od ukončení války severu proti jihu.
Celkově jich bylo asi 40 000 a přibližně třetinu z tohoto počtu tvořili Mexičané, černoši nebo potomci původních indiánů. První kovbojové navíc byli tzv. vaqueros ze španělských kolonií v Kalifornii.
Kovbojové naháněli dlouhorožce – druh dobytka, který v Severní Americe rozšířili právě Španělští misionáři. Chovali tato zvířata především pro kůži a tuk, ze kterých vyráběli kožené produkty, mýdla a svíčky.
Kovboje, kteří za svou tvrdou práci (vykonávali ji kvůli fyzické náročnosti většinou pouze asi 7 let), dostávali asi 35 dolarů měsíčně, což byla i na tu dobu bída. Jejich konec také nebyl drsňácký ani romantický.
Profesi kovboje zničil vynález ostnatého drátu, který dobytek ohlídal v podstatě bez práce a vybudování sítě železnic, která umožnila snadnou přepravu dobytka.
Díky železnici vznikla také řada měst
Zásluhou železnice se také osady kolonizátorů postupně měnily v rozsáhlejší vesnice a města. Města se zkrátka budovala tam, kde bylo zlato, obchodní příležitosti nebo tam, kam vedla železnice. Výjimkou nebyly ani situace, kdy velká města vznikla doslova přes noc.
Například městečko Guthrie v dnešní Oklahomě vzniklo téměř okamžitě po zrušení vyhrazené indiánské rezervace. Během 24 hodin vyrostlo z ničeho město s 10 000 obyvateli.
Jindy se však první obyvatelé měst obávali odvetných akcí ze strany indiánů, proto první dny města tvořila pouze vozy a stany. Ty postupně nahrazovaly dřevěné sruby a domy. Zemědělce, chovatele dobytka a horníky doplňovali majitelé veřejných domů, řezníci, pekaři, krejčí, obchodníci a lékaři.
Bez šerifů by to nešlo
Asi jste si sami domysleli, že v těchto podmínkách na divokém západě bujel hazard, sázky, prostituce, loupeže a jiné zločiny. V té době se také začaly mezi obyvatele masově šířit perkusní revolver Colt. Přečtěte si o nich více v našem dalším článku. Oblíbený byl například model Colt 45 nebo Peacemaker.
Každé město mělo svého šerifa. Toho volili obyvatelé města a musel prokázat střelecké umění, rozvahu a schopnost uklidňovat konflikty v míru. Třeba legendární pistolník „Divoký Bill“ Hickock o funkci šerifa přišel. Zabil totiž omylem svého pomocníka. Soud znal jen dva druhy trestů – vězení nebo trest smrti oběšením.
Divoký západ byl tedy skutečně velmi divoký. Ovšem tak trochu jinak, než jak ho známe z filmů. Historik Frederick Jackson Turner v roce 1893 přišel s myšlenkou, že období divokého západu zásadně ovlivnilo tvorbu typického amerického charakteru.
I proto si možná westernové období tak rádi připomínáme ve filmech nebo v dobových kostýmech.
Komentáře (2)
Původní western vypadal trochu jinak než ve Vinettouovi, to je pravda a málokdo si to uvědomuje. :) Holt je to zprofanované westernovými filmy s Eastwoodem i Mayovkami. :) My jezdíme na fajn larpy, které fakt jedou ten survival mód a je pravda, že bez vybavení z www.armik.cz bych končil už po půl dni. :) Ale tak někdo má rád spíš romantické představy a někdo zase jede hard-core mód. :)
Letos jsem měl jet na jeden westernový larp, dokonce jsem měl už koupené vybavení z www.naturehikecz.cz ale nakonec z toho kvůli Covidu asi nic nebude. Ale co, tak si dovolenou udělám stejně. Jsem teď čerstvě očkovaný, do konce července ještě druhá dávka, takže v srpnu můžu vyjet na dovolenou do přírody i tak. :) Jen škoda, že si u toho člověk nic nezahraje. Myslím ten LARP teď. :)