English
Deutsch
Vikingové a jejich jídelníček
Zajímavosti dějin
Obyvatelé Skandinávie v tzv. Temných dobách, tzn. v 8. až 11. stol. prosluli jako drsní válečníci a mořeplavci – Vikingové. Ačkoli s jejich mořeplavectvím to nebylo příliš slavné, platili za zdatné obchodníky, kteří bývali známí ve všech koutech Evropy a přilehlých oblastech. Dnes si řekneme něco málo o tom, co tito Seveřané jedli a jak se oblékali.
Obsah
Lid ze severní Skandinávie byl v dobách své slávy známý jako Norové nebo Normané, spíš než Vikingové. Zeměpisná poloha Norska se vyznačovala drsným klimatem s nízkými teplotami; téměř tři čtvrtě roku zde nebylo možné pěstovat plodiny. V krátkém období „plodnosti“ připadaly v úvahu pouze ječmen, oves a žito. Mezi jednu z hlavních potravin patřilo maso, které se kvůli konzervaci solilo a sušilo, udilo a tepelně upravovalo na ořechovém oleji.
Medovina i zbytky ze včera. Co Vikingové jedli
Poté, co Viking vstal, během hodiny usedl ke stolu, aby snědl dagmal čili denní jídlo. Jednalo se o zbytky potravin z předešlého dne: vařené (nebo možná spíše dušené) ryby a maso, domácí chléb, ovoce. Děti pojídaly kaši, podmáslí nebo bobulovité ovoce.
Vikinský jídelníček obsahoval množství zeleniny (Curia Vítkov – Kmenový svaz Styrke)
Po skončení denních prací přišel na řadu natkal neboli noční jídlo. Šlo o čerstvý pokrm složený z dušených ryb či masa, zapíjený medovinou nebo pivem.
Hostiny a svatby (jól, mabon) oplývaly hojností dušeného masa, másla, kořenové zeleniny. Jídlo se bohatě zapíjelo alkoholem sevírovaným v picích rozích nebo korbelech.
Maso převažovalo kravské, medvědí, vepřové a volské. U severních Vikingů se na stolech objevovalo také maso z tuleně nebo ledního medvěda. Jednou týdně probíhal lov na divokou zvěř. Každou část zvířete zužitkovali na jídlo nebo nářadí. Maso ze zvířeny ulovené v listopadu se uchovávalo přes zimu.
Mužům i ženám přišly k duhu měkkýši, sladkovodní ryby – losos, pstruh, úhoř – i ryby mořské jako sleď či treska.
Na stole Vikingů bys dále našel vejce: kachní, husí, slepičí; dokonce i vejce racků, sbíraná na vrcholech pobřežních útesů.
Nezbytnou součást jídelníčku však představovala i zelenina: zelí, mrkev, cibule, pórek, hrášek a fazole. Divoká zelenina pak zahrnovala kopřivu, řeřichu a doky (jedlý plevel).
Ovoce tvořily lesní plody, brusinky, jahody. Med pak sloužil jako sladidlo.
Pečivo tvořil klasický chléb a chlebové placky. Jako prostředky ke kynutí těsta sloužilo droždí, podmáslí nebo kyselé mléko, které se přidávalo do mouky zalité vodou.
Nezbytným zdrojem výživy bylo konzervované mléko ve formě sýra, syrovátky, másla a skyru. Pod tímto názvem se ukrýval druh jogurtu, považovaný za základ stravy. Hnědý sýr se nazýval brunost.
Koření dodávala sama příroda: kopr, petržel, křen, hořčice, koriandr a kmín.
K vikinské stravě patřil také auk neboli alka velká, nelétavý pták, nyní již vyhynulý.
Alka velká na vyobrazení Johna Goulda (1804–1881) (Wikimedia)
Skause (masový guláš)
- Maso vaříme na mírném ohni.
- Po celý den přidáváme ingredience. Maso se během varu po nějakém čase zahustí a je chutnější.
- Přes noc se šťáva z ingrediencí zvedla a vytvořila ochrannou vrstvu nad masem.
- Druhý den znovu povaříme, aby byl guláš hotov.
Skause se jedl s chlebem, fazolí, dokonce i se stromovou kůrou.
Jídelní náčiní Vikingů tvořily dřevěné misky, ostré nože s držadly ze zvířecí kosti, dřeva, rohoviny. Pánve nebo kotlíky. Nápoje pili z rohů zdobených kovovými hroty.
Roh na pití s kovovou špičkou a rytým vikinským/keltským ornamentem
Šaty dělaly Seveřana. Jak se Vikingové oblékali
Vikingové si libovali v látkách živých barev. Když se ráno oblékali, neobtěžovali se s knoflíky nebo háčky – protože je neznali.
Muž si natáhl kalhoty, které stáhl v pase šňůrkou. Potom si oblékl košili a tuniku sahající do půli stehen. Přes ni si zapnul široký kožený opasek s kovovou přezkou, k němuž byla připevněna pochva s dýkou.
V chladném počasí se Viking chránil kožešinou nebo vlněným pláštěm, který spínala spona na rameni. Měl tedy jednu ruku volnou pro případ, že by musel vytasit meč, který mu visel po boku.
Zámožný Seveřan v tunice zdobené vyšívanými lemy, nabíraných kalhotách východního stylu a vysokých botách
Jeho žena nosila dlouhé šaty, které překrývala jakousi zástěrou s ramínky. Ta byla zafixována dvěma velkými okrouhlými sponami (obvykle bývaly vykládané barevnými korálky) – ženskými atributy, které často provázely zesnulou až do hrobu.
Kolem pasu nosila vikinská žena pásek, na který zavěšovala předměty každodenní potřeby: nožík, pouzdro na jehly, nůžky … Aby se chránila před chladem, nosila pelerínu nebo pláštěnku sepnutou broží. Vdaná žena si pokrývala hlavu šlojířem skrývajícím její vlasy. Muži i ženy nosili pletené vlněné punčochy a vikinské boty vyrobené z kozí nebo telecí kůže. Spodní části nohou (někdy i rukou) si pak ovinovali ovínkami.
Praktickým doplňkem byla špičatá čapka, chránící uši a zátylek.
Oděv Vikingů pod drobnohledem
Oděvy se šily z vlněné nebo lněné látky, ti bohatší používali i hedvábí, importované ze vzdálené Konstantinopole. Pestré barvy dodávaly tkaninám přírodní pigmenty.
Tak červená barva, Nory považovaná za barvu života, se získávala z alizarinu – barviva vyráběného z mořeny barvířské. Indigo se tehdy dováželo, nicméně modré barvivo uměli extrahovat z rostliny divoce rostoucí na Severu, zvané barvířský pastel ( woad). Stonek a listy této dvouleté rostliny obsahují v prvním roce barvivo podobné indigu.
Mezi oděvy jste často mohli spatřit olivově zelenou, okrovou nebo hnědou – odstíny získávané z vlašských ořechů. Pro zesvětlení stačilo přidat výtažek ze zlatobýlu nebo vratiče. Žlutá se získávala odvarem z březových listů nebo kůry jabloně.
Z olšové kůry bylo navíc extrahováno červené barvivo. Kombinací těchto rostlinných barviv s oxidy některých kovů, jako je oxid hlinitý nebo oxid cíničitý, pak Vikingové docílili mnohem pestřejší škály odstínů.
Seveřanská žena v oděvu zdobeném výšivkami (se sponami). Výšivky byly vedeny hedvábnou nití, zlatým nebo stříbrným vláknem.
Boháči nosili oděvy z vybraných materiálů, zdobené výšivkami; k tomu importované šperky. Pláště měli obroubené kožešinou; čapky hedvábné, zdobené stříbrnými špičkami a střapci.
Douška na závěr
Seveřané v raném středověku hospodařili také na Rusi, kde jim říkali Varjagové. S tamějšími obchodníky, vyzbrojenými meči a přivážejícími kožešiny bobrů a černých lišek, se r. 922 setkal arabský diplomat Ibn Fadlán.
Cizince však s odporem označil za „nejšpinavější z božích tvorů“. K tomu přesvědčení dospěl poté, co zpozoroval, jak se Vikingové myjí, oplachují si vlasy a zároveň smrkají nebo plivou do mísy s vodou předtím, než ji podají svému sousedovi!
Ibn Fadlán své bohaté zážitky z mise povolžským Bulharům shrnul v cestopise, který je poplatný době, a svědčí o autorově bohaté fantazii. Proto také pravdivost jeho výše uvedeného tvrzení ponecháme na posouzení čtenáře …
Bohatý Nor v plášti s vyšívanou bordurou
Vikinské zákony
§1 Buď odvážný a agresivní
Chop se každé příležitosti. Používej jakékoli metody útoku. Buď všestranný a obratný. Soustřeď útok na jeden cíl. Nic neplánuj do detailu. Používej nejkvalitnější zbraně.
§2 Buď připraven
Udržuj zbraně v dobrém stavu. Udržuj se ve formě. Najdi si dobré bojové kamarády. Dohodni se s nimi na konkrétních bodech. Dbej na výběr jediného předáka.
§3 Buď dobrý obchodník
Zjisti poptávku na trhu. Neslibuj, co nemůžeš splnit. Neměj přemrštěné ceny. Zařiď věci tak, abyste se mohli vrátit.
§4 Udržuj pořádek v táboře
Udržuj pořádek a řád. Organizuj zábavné aktivity, které stmelí kolektiv. Ujisti se, že každý dělá užitečnou práci. Rokuj se všemi členy skupiny.
Tato pravidla ukrývala vodítko k všestrannému úspěchu.
Foto: Trissfoto – Kmenový svaz Styrke (viz též titulní snímek)
Sdílet
Sdílet
Tweet
Komentáře