Vilém Tell vzdoroval mocným a zastával se utiskovaných

Nepoklonil se klobouku

Vilém Tell se stal symbolem švýcarského patriotismu, protože podle legendy vzdoroval počátkem 14. století vládnoucím Habsburkům, kteří utiskovali místní obyvatelstvo. Habsburkové využívali k dokazování moci různé symboly a gesta, aby poddaným dali najevo nadřazenost. Například ve vesnici Altdorf nechal místní starosta Gessler (spřízněnec Habsburků) postavit sloup, na který umístil svůj klobouk. Každý kolemjdoucí se musel klobouku poklonit. 

Jednoho dne šel tímto místem i Vilém Tell se synem. Sloup s kloboukem však zcela ignorovali, za což jim starosta Gessler nařídil netradiční trest. Tell musel kuší sestřelit jablko z hlavy svého syna. Pokud uspěje, získají oba svobodu. Minutí cíle by znamenalo nejen smrt dítěte, ale také ponížení pro Tella, který byl vyhlášený kušostřelec. 

Vilém Tell jablko trefil a tím oba osvobodil, ovšem jen na krátkou chvíli. Gessler si totiž všiml, že si kušostřelec připravil dva šípy, ačkoliv pokus na střelbu měl jen jeden. To nenechal bez povšimnutí a chtěl vysvětlení. Tell mu sdělil, že pokud by syna omylem zabil, druhý šíp by okamžitě vystřelil na něj.

Pomsta odstartovala povstání

Upřímná odpověď měla fatální pokračování. Gessler nechal Tella zatknout a nařídil převoz lodí do žaláře. Během plavby se strhla silná bouře a posádka ztrácela nad lodí kontrolu. Tell byl nejen zkušený horal, ale také dobře znal místní vody Čtyřkantonského jezera, proto měl celou situaci zachránit. Bezradná posádka ho vyzvala k řízení lodi. Tell však využil zmatku, skočil do vody a zachránil se. 

Jeho kroky směřovaly zpět do Altdorfu. Pomsta za Gesslerův útlak na sebe nenechala dlouho čekat. Tell střelil starostu šípem z kuše a právě tento čin vedl k velkým změnám ve společnosti. Po jeho smrti vypuklo povstání, v jehož čele stál Vilém Tell. Vzdor proti habsburské nadvládě se rozšířil i do dalších oblastí Švýcarska. Habsburkové se pokoušeli švýcarskou revoluci potlačovat. Jejich snaha byla marná a Švýcaři se z jejich područí vymanili. 

Podle legendy zemřel Vilém Tell při pokusu o záchranu tonoucího se dítěte. Tím legenda naplnila klasický příběh nebojácného hrdiny, který zbrojil proti mocným a sám skonal při záchraně ostatních. Na kolik byl jeho příběh pravdivý se už nejspíš nedozvíme. Některá fakta nám napoví.

Ani kronikáři neměli o legendě jasno

Podle dochovaných pramenů se jméno Vilém Tell poprvé objevilo kolem roku 1470 v lidové písni. Další zmínka pochází z Bílé knihy ze Sarnemu. Jedná se o sbírku rukopisů úředníka Hanse Schriebera z roku 1475. 

Od té doby vedou stopy po Vilému Tellovi napříč dalšími kronikami, ale informace nejsou jednotné. V podstatě každý kronikář přišel se svou verzí i datací. Oficiální a uznávanou podobu dal Tellovi politik a historik Aegidius Tschudi, který roku 1570 vydal velkolepou kroniku švýcarské konfederace Chronicon Helveticum. Zde se objevilo i přesné datum sestřelení jablka z hlavy podle Tschudiho 18. listopadu 1307. Zdroje těchto informací však kronikář nedoložil. 

Podle historiků Vilém Tell nikdy neexistoval. Jedná se nejspíš o archetyp hrdiny, který položil základy patriotismu ve Švýcarsku. Zrodil se nejspíš z různých vyprávění, která si postupně každý nějak přikrášlil, podobně jako příběh o Robinu Hoodovi. 

Faktem je, že rod Gesslerů, do kterého patřil Tellův nepřítel, má historický základ. Řada pramenů uvádí, že Gesslerovi žili na přelomu 13. a 14. století a zastávali funkce na významných úřadech. Navíc se jednalo o spřízněnce Habsburků. Jestli ale jeden z Gesslerů přikázal otci namířit kuší na dítě a sestřelit z jeho hlavy jablko, nejspíš zůstane záhadou.

Uvedení na divadle vyvolalo skandál

V umění zůstala po Vilému Tellovi nejvýraznější stopa ve stejnojmenné opeře. Co jejímu vzniku předcházelo? 

Německý dramatik Friedrich Schiller začal psát na jaře 1803 divadelní hru Wilhelm Tell, ve které mapuje život švýcarského kušostřelce. Spisovatel čerpal ze zmiňované kroniky Chronicon Helveticum. Premiéra se uskutečnila 17. března 1804 ve Výmaru. 

Na jeho text navázal operním zpracováním italský skladatel Gioacchina Rossini v roce 1829. Jedná se o nejznámější zpracování legendy o Vilému Tellovi uváděné v divadlech po celém světě. 

Královská opera v londýnské Covent Garden zažila v roce 2015 skandál, kdy šokované publikum během premiéry začalo hlasitě bučet a pískat. Někteří diváci se na protest zvedli a odešli. Rozhořčení způsobila naturalisticky ztvárněná scéna znásilnění mladé dívky. Opera nakonec vydala prohlášení, ve kterém se omluvila všem, koho scéna rozrušila. 

Zaujal vás článek a chtěli byste se na moment proměnit do slavného Viléma Tella? Pomůže vám vybrat správnou kuši, se kterou terč neminete. Pokud se chcete dozvědět, kde se kuše vzali a jak byl jejich vývoj, přečtěte si náš článek.