Vojevůdce Julius Caesar se zapsal do seznamu nejmocnějších mužů antiky

Není císař jako císař

Vaše učitelka dějepisu na základní škole by možná tvrdila něco jiného, zapamatujte si však jeden fakt: Gaius Julius Caesar nebyl římský císař. 

Nemůžeme se jí však divit, samotné Juliovo jméno mate. Z jeho příjmení byl v římském císařství odvozen titul panovníka s názvem caesar nebo císař, který tvořil část třetího římského jména.

Caesar ale bezesporu byl mocným vojevůdcem, chytrým politikem a neúprosným doživotním diktátorem. Poslední titul byl opravdu mimořádný a uděloval se pouze za neobvyklých vojenských nebo politických situací –⁠ tituloval Caesara jako velitele lidu, pěchoty a jako nejvyššího prétora, tedy jednoho ze dvou nejvyšších římských úředníků.

Uprchlík a úspěšný vojevůdce Caesar

Po smrti Juliova strýce, konzula Mariuse, který prohrál v občanské válce s politikem a diktátorem Corneliem Sullou, musel Caesar uprchnout z Říma. 

Po Sullově smrti se do Říma vrátil s mnoha vyjednávacími zkušenostmi. Jako nově zvolený římský armádní důstojník vedl několik úspěšných tažení do Hispánie. V Caesarově době se bojovalo s kratšími meči s názvem gladius – ty byly ideální zbraní pro boj v těsné formaci. Více se o nich dočtete v našem článku. 

V Římě bojoval Julius Caesar proti zájmům konzervativních, bohatých a vlivných římských občanů, kteří prosazovali římský senát za každou cenu. Spolu politikem Marcusem Liciniusem Crassusem a Pompeiem Velikým tvořili neformální politické spojenectví tzv. první triumvirát. V důsledku této aliance se Caesar stal konzulem (nejvyšším civilním a vojenským úředníkem) apodal např. návrh zákona o přerozdělení půdy chudým. 

Pro svůj vliv dostal do rukou několik provincií, například Ilýrii nebo části Galie, díky kterým mohl získat další území. Aby svá tažení zvládl financovat, raboval jedno Galské město za druhým a netajil se také několika desítkami tisíc prodaných otroků do zajetí. 

4 Fakta, které jste o Gaiu Juliu Caesaru možná nevěděli

1. Do bitev vyrážel s epilepsií

Povídá se, že stejně jako Napoleon, Johanka z Arku nebo Fjodor Michajlovič Dostojevskij trpěl mocný Caesar epilepsií. Dokládají to četná svědectví o jeho životě i historie choroby v Caesarově rodině – podle některých vojevůdců ho sužovaly epileptické záchvaty i během bitev. Někteří historici teorii zpochybňují a přirovnávají ji k běžnější hypoglykemii.

2. Trest za zranění člena nižší třídy? Konfiskace

Během svého života se Caesar podílel na nejrůznějších reformách a řešení společenských situací. Zasloužil se například o zavedení trestu pro lid nejvyšších tříd – pokud příslušník elity zranil nebo zabil člena nižší třídy, majetek viníka padl do rukou římského státu.

3. Caesar „může“ za přestupný rok

Jako pontifex maximus (nejvyšší starořímský kněz) měl Julius co dočinění s tvorbou kalendáře. Rozhodl se proto roku 46 př. n. l reformovat dosavadní starořímský kalendář. Tehdejší lid totiž nechápal dobu oběhu Země okolo Slunce – z poznatků alexandrijských astronomů totiž vyplývalo, že má rok 365,25 dnů.

Caesara tak nenapadlo nic jiného než do kalendáře každý čtvrtý rok přidat jeden den navíc. Vznikl tak juliánský kalendář, který platil až do vzniku gregoriánského kalendáře s křesťanským letopočtem roku 1582.

(Zdroj: Wikipedia)

4. „Autor“ slavných citátů

Až o takové slávě svých slov Caesar možná neměl ani představu. Odkud vlastně pramení jeho nejznámější výroky? 

Slavný výrok Veni, vidi, vici aneb Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem Julius pronesl po rychle vyhrané bitvě proti pontskému králi Farnakovi v roce 47. př. n. l. Dle svých slov tedy dorazil na místo, obhlédl situaci a rychle vyhrál. 

(Zdroj: Wikipedia)

Při pobytu Gaia Julia a jeho vojsk v Galii podpořil římský senát Juliova soka Pompeie Velikého. Ten Caesarovi nakázal rozpustit svá vojska. To by Caesara připravilo o veškerý politický vliv v Římě. Julius se proto rozhodl překročit řeku Rubikon a dobrovolně se stát nepřítelem republiky. Učinil tak z důvodu své ochrany – při návratu do Říma by jej totiž obvinili za zradu a nerespektování pravidel. Právě v tomto okamžiku Caesar prohlásil Alea iacta est neboli Kostky jsou vrženy. Svým činem rozpoutal občanskou válku. Skončila pro něj úspěchem a stal se vládcem celého římského státu. 

Psal se 15. březen roku 44 př. n. l., když Caesar seděl pod Pompeiovou sochou v senátu a skupina spiklenců se na něj vrhla s dýkami. Mezi svými vrahy spatřil i Marca Junia Bruta, kterého vnímal jako svého syna. Podle Shakespeara těsně před svou smrtí překvapeně vyřkl: I ty, Brute, můj synu? Následně se odevzdaně přestal bránit, zahalil si hlavu tógou a po 23 bodných ranách padl na zem. 

Zajímá-li vás antická historie, přečtěte si náš článek o římských gladiátorech.