Husité a husitské zbraně

Husité hlásali náboženskou rovnost, odmítali papeže jako nejvyššího představeného církve (tím byl jedině Kristus) a kritizovali tehdejší církevní poměry (prodej odpustků, bohatství církevních hodnostářů aj.). To se samozřejmě církvi nelíbilo a konflikt byl na světě.

Husitské války trvaly přibližně patnáct let (1419–1434), přičemž husité museli čelit i vojskům křížových výprav. Křižáci stáli proti husitům v jednoznačné přesile, neboť husité neměli speciálně cvičené vojsko, často si nemohli dovolit ani nákladné zbraně nebo výzbroj. Jejich úspěch tedy spočíval především ve vhodně zvolené taktice, která se nakonec ukázala jako velmi účinná, protože přiměla jejich odpůrce k tomu, aby se s husity snažili nakonec vyjít raději po dobrém. Výsledkem tohoto jednání se roku 1436 stala Basilejská kompaktáta, která uznala husitskou víru rovnocennou té katolické. Jak toho však husité, s velmi omezenými prostředky k boji, dosáhli?

Co ovlivnilo průběh bitvy?

Důležitým faktorem, který mohl do velké míry ovlivnit průběh bitvy, byl vhodně zvolený terén. Husité většinou neměli k dispozici těžkooděnce, ti naopak stáli v řadách nepřátelského vojska. To byla velká nevýhoda. Husité se tedy snažili využít slabé stránky těžkooděnců ve svůj prospěch. Takovou slabinou byla například velká hmotnost výzbroje, kterou měli těžkooděnci na sobě. Ta je pochopitelně značně omezovala v pohybu a právě toho si byli husité dobře vědomi. Pro konání bitev tedy vybírali terén nerovný, nejlépe rozblácený (například vypuštěný rybník), ve kterém velká část těžkooděnců jednoduše uvízla nebo byla alespoň značně zpomalena.

Svá vojska umisťovali husité do krajiny velmi strategicky, a to tak, aby z co největší části byli chráněni a předešli tak napadaní ze zálohy. Ochranu jim mohl poskytnout například rybník, sráz nebo skála.

Další taktikou bylo například vysílání zvědů mezi vojska protivníka. Aby si husité upevnili svou moc na našem území, vysílali své vojáky i za hranice a útočili tak na nepřítele na jeho území, kde při té příležitosti mohli hlásat své myšlenky. Těmto výbojům se říká tzv. spanilé jízdy.

Ktož jsú boží bojovníci…

Další nevýhodou protivníka, ze které husité dokázali těžit, byla nedisciplinovanost jeho vojáků. Ti často nedbali ničích rozkazů a bojovali sami za sebe. Husité se naopak snažili bojovat ve stylu „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a dodržovat kázeň, což mělo i pozitivní vliv na jejich psychiku (a posléze to ovlivnilo i psychiku soupeře). Kdo by například neznal legendární píseň Ktož jsú boží bojovníci, kterou husité zpívali s takovým odhodláním, až nepřátelské vojsko zahnali na útěk.

Husitské zbraně

Hlavní husitská centra se nacházela Praze, ve východních a v jižních Čechách. Na rozdíl od východních Čech a Prahy, kde obyvatelstvo disponovalo zbraněmi a výzbrojí, měli husité v jižních Čechách velmi omezené možnosti. Vojáci byli složeni převážně z chudých zemědělců, postrádali klasické zbraně a samozřejmě také výcvik. Přilbu vlastnil málokdo. Museli si tedy poradit jinak – zbraně si vyrobit z toho, co bylo k dispozici, což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože nepřátelé na tyto zbraně nebyli připraveni a za druhé s nimi husité dokázali velmi dobře zacházet, neboť je jako zemědělské nástroje používali denně. Mezi takové zbraně patřily kosy, okované cepy s bodáky, k dispozici měli ale i bijáky, meče nebo sekery.

• kopí s hákem – sloužilo ke stahování jezdců z koní
• řemdih – dřevěná násada, ke které byl připevněn řetěz zakončený koulí s bodáky, někdy na násadě mohly být řetězy dva (se dvěma koulemi)
• kropáč– byl podobný řemdihu, jen s tím rozdílem, že koule nevisela na řetězu, ale byla připevněna přímo k násadě
• sudlice – zbraň, která vznikla z obyčejné kosy; později byla vyráběna tzv. sudlice ušatá, která měla po stranách dva hroty
• šídlo – bodná zbraň, původně pracovní nástroj používaný obuvníky při zpracování kůže
• palcát – svým vzhledem připomínal kyj a sloužil k drcení protivníkovy zbroje

Střelné a palné zbraně:

• kuše
• prak – proslulá byla tzv. práčata, tedy děti využívané v armádě pro střílení z praku
• dělo (houfnice, tarasnice, bombarda)
• píšťala – předchůdce pistole, později se z ní vyvinula hákovnice

Vozové hradby

Dalším husitským vynálezem byla tzv. vozová hradba. Vozy jednak skýtaly vojákům útočiště a za druhé jim umožňovaly nacházet se ve stejné výšce jako protivníci na koních. Do vozů se navíc vešly zbraně, munice a další nástroje, daly se lehce přemisťovat a strategicky uspořádávat.