Smrtící ostří I. díl: 4 nejslavnější druhy mečů napříč dějinami

Význam meče napříč kulturami: jiný kraj, stejný mrav?

Meče patří mezi chladné bodno-sečné zbraně, které měly zejména ve starších dějinách svůj nezastupitelný význam. Ne vždy sloužily pouze k usmrcení protivníka. Využívaly se taktéž při významných společenských ceremoniálech. Stačí zapátrat v české historii – symbol meče najdete na středověkých mincích, freskách, pečetích nebo v dobových kronikách.

Dále také připomeňme, že jedním z nejvzácnějších artefaktů svatovítského pokladu je svatováclavský meč, který již ve středověku sehrával významnou roli při obřadu korunovace českých králů.

Právě proto, že meče měly materiální, ale také symbolickou hodnotu, pronikly v průběhu staletí hluboko do evropské kultury. Objevovaly se jak v legendách, tak literatuře a později i ve filmech. Vždyť kdo by neznal Excalibur krále Artuše nebo bájný Andúril, se kterým se vrhal do bitev hraničář Aragorn ze Středozemě. A dodnes nepřestávají fascinovat příznivce historických bitev nebo sběratele starožitného umění.

Patříte-li mezi fanoušky historických zbraní, vybrali jsme pro vás čtyři druhů mečů, o kterých rozhodně stojí za to dozvědět se více. Znáte je všechny?

1. Chopeš (starověký Egypt)

Srpovitá, na jedné straně nabroušená čepel, která v rukou zkušeného bojovníka rozhodla o životě jeho soupeře v několika vteřinách. Tzv. chopeš (též Kopesh) používali elitní jednotky ve starém Egyptě na ochranu vysoce postavených osob – včetně samotného Faraona.

Ačkoli  chopeš byl určen primárně k sekání, mohl sloužit i jako bodná zbraň. Přestože je dnes jeho historie spojena především s Egyptem, pochází zřejmě z Mezopotámie. Podle dochovaných nálezů se v této oblasti začal používat okolo roku 2500 př. n. l.

Postupem času se rozšířil také ve starém Egyptě, kde získával  na popularitě mezi vysoce postavenými členy společnosti jako znak prestiže a moci.

Historické poznatky naznačují, že si tuto sečnou zbraň oblíbili vysoce postavení armádní důstojníci i samotní vládci Egypta. Jeden z mečů objevili archeologové dokonce v hrobce slavného egyptského vládce Tutanchamona.

2. Gladius (starověký Řím)

V latinském jazyce se termín „gladius“ původně využíval pro obecné označení jakéhokoliv meče. V současnosti takto označujeme především meče používané římskou pěchotou. A to navzdory tomu, že svůj původ mají jinde než ve starém Římě.

I když se totiž Římané velkou měrou zasadili o zkvalitnění a rozmach výroby mečů, tento druh sečné zbraně mé své kořeny jinde. Původně se meč nazýval „gladius hispanicus“: Římané se jej naučili používat při bitvách s Hispánci ve 3. stol. př. n. l. Později jej ovšem uzpůsobili svému způsobu boje.

Římské jezdectvo používalo  meč gladius, který měřily 50 až 60 cm a vyznačoval se listovitou čepelí. Jednou z hlavních výhod této sečné zbraně byla nižší hmotnost. Díky tomu mohli vojáci třímat meč v jedné ruce, zatímco ve druhé mohli držet štít, se kterým bylo možné účinněji odrážet útoky nepřátel.

3. Obouruční meč (středověká Evropa)

Dvouruční středověký meč se začal objevovat okolo 15. stol. n. l. Šlo o mohutnou sečnou zbraň, která ve správných rukou představovala smrtící hrozbu.

Čepel dosahovala délky až 1,7 metrů a hmotnosti až 3,2 kilogramů (někdy ještě více). Při větším rozmachu umožňovala zasáhnout protivníka větší silou, a tím prorazit nepřítelovo brnění nebo mu způsobit závažná fyzická zranění. Nositelé meče však potřebovali více prostoru, aby mohli meč efektivně využívat v souboji nablízko.

Obouruční meč byl využíván i mimo bitevní pole. Například při ochraně zámožných osob, které byly ochotny služby elitních bojovníků náležitě ocenit.

4. Ulfberht (středověká Evropa)

Podle legendy ukoval první čepel tohoto druhu staroseverský kovář jménem Ulfberht. O tom, zda tomu bylo skutečně tak, historické prameny mnoho nevypovídají. Ať už měl však měl výrobu meče na svědomí kdokoli, jednalo se o mistra ve svém oboru.

Odborníci se totiž ještě nedávno domnívali, že způsob zpracování železa, kterým byl tento středověký meč vyroben, objevili Angličané až o tisíc let později.

Doposud se na území severní Evropy našlo přes 170 kusů podobných vikingských mečů. Všechny byly zřejmě vyrobeny mezi léty 800 – 1000 n. l. a všechny zdobí inskripce „VLFBERTH” (písmeno „V” se zde čte jako „U”).

Ulfberth bylo původně franské jméno, což naznačuje, že výrobu prvního meče tohoto druhu neměli na svědomí Vikingové ale spíše Frankové. Odpovídají tomu i archeologické nálezy – největší počet těchto mečů byl nalezen v oblasti Porýní, kde se tehdy Frankové také zdržovali.

Díky své lehkosti a flexibilitě umožňoval meč rychlý boj zblízka, čímž mohl vnést do řad nepřátel chaos a strach.Je tedy příznačné, že si meč později oblíbili také Vikingové.Skvěle totiž odpovídal jejich způsobu boje.

Chcete mít doma vlastní repliku středověkého meče?

Chystáte na historickou bitvu nebo jen chcete rozšířit svou kolekci artefaktů o další unikátní zbraň? 

Prohlédněte si věrohodné repliky mečů, které byste od historických vzorů na první pohled nerozeznali. Patříte-li mezi fanoušky středověkých chladných zbraní, vyberte si u nás některý z ručně vyráběných mečů, který bude skvělým přírůstkem do vaší stávající sbírky.