Prak dostřelil dál než luk, měl ale i své nevýhody

Ve starověku jej znali jako lovecký nástroj, který dokázal při správném použití zasadit smrtelnou ránu. Prak našel uplatnění v řadě kultur i armád napříč historií. Nejznámějším práčetem však dodnes zůstává biblický David, který touto drobnou (ovšem vrhací) zbraní přemohl obra Goliáše. 

Prak měl dříve jinou podobu

V historii najdeme hned dva typy praků, a to vidlicový a vrhací zvaný pastýřský. S první variantou se setkala velká řada z nás, téměř každé dítě se jej snažilo vyrobit a zlobit s ním kamarády či sousedy. Pastýřský prak naopak řada lidí nepozná. Jeho používání je diametrálně odlišné a mnohonásobně obtížnější.

Základem pastýřského praku je kapsička nebo malá miska, od které se na každou stranu táhnou dvě ramena, za která se prak drží. Kapsička může být navíc vytvořená ze stejného materiálu jako ramena, nebo může být celý prak dokonce jako jednolitá zbraň. Do kapsičky pak střelec vloží projektil. Může to být kamínek, kovová či hliněná kulička nebo jednoduše cokoli, co je v dané chvíli po ruce. Pak stačí je uchopit ramena, švihnout prakem a jedno z ramen uvolnit. Takový pohyb vymrští projektil. Může za to rotace, vlivem které se prak rozevře a vypustí střelu požadovaným směrem.

Obě varianty praku mají pár společných věcí

Zaprvé jsou podceňované pro svoji velikost a jednoduchost použití. Lidé nečekají, že byste je mohli takto malou zbraní ohrozit, přitom při správné trefě je můžete hravě připravit o zrak. Dalším společným prvkem je fakt, že prakem několikanásobně zvýšíte vlastní sílu. Tím pádem můžete projektil vrhnout do mnohem větší vzdálenosti, než byste dokázali silou paže.

Velká výhoda praku spočívá kromě nenápadnosti i v tom, že je jednoduchý na výrobu, snadno ho skryjete a jako projektil můžete využít prakticky jakýkoli předmět. Není tedy náročný na munici.

Materiály na výrobu praku se v historii měnily

Ve starověku bychom našli praky především ze tří materiálů. První z nich byl len, ze kterého se pletly pevné šňůry, pak také konopné pruhy látky a vlněné příze. Výhoda lnu a konopí byla v jejich odolnosti vůči opotřebení, výsadou vlny zase její lehkost a údajně i lepší ovladatelnost. Délka samotných ramen se také lišila, především z důvodu použití praku. Minimální rozpětí obou ramen pastýřského praku mělo ale minimálně metr a čtvrt. 

Jako munici používali střelci nejčastěji hladké říční kameny. Jejich váha se opět lišila podle účelu použití a velikosti praku. Pro zvýšení přesnosti dostřelu začali někteří zbrojíři vytvářet i projektily z keramiky či olova, kterými mohl střelec nejlépe zasáhnout cíl. Váha projektilů se lišila, dá se ale říct, že se střílelo municí od padesáti gramů do půlkilové váhy. Tak velké kameny měly často i schopnost usmrtit.

Praky využívaly i armády v boji

Je nutno podotknout, že se nebavíme o klukovské hračce, ale o plnohodnotné zbrani, jejíž použití a především přesnost střelby vyžadovalo značný trénink. Na začátku armády používaly praky jako záložní zbraně v případě, že by selhal například osvědčenější luk. Později ale začala vojska vytvářet jednotlivé střelecké oddíly prakovníků, jako je známe například z husitských válek.

Důvodem obliby praku bylo hned několik jeho výhod. Střelba z praku nebyla tak nápadná a při využití vysoké balistické trajektorie měla účinný dostřel i 200 metrů. Často se stávalo, že luky měly i poloviční dostřel, proč tedy nevyužít moment překvapení a za lučištníky nepostavit právě oddíl střelců z praku? Další nespornou výhodou byla jednoduchá a především levná výroba, minimální nároky na prostor a fakt, že munice se střelcům válela pod nohama, ať byli kdekoli.

Někteří historikové na druhou stranu popisují, že vytvořit oddíl prakovníků bylo těžší než zformovat jednotku lučištníků. Každý střelec potřebuje vlastní prostor, ve kterém se zbraní manipuluje, a u pastýřského praku je tento prostor o poznání větší než u luku. Stejně tak nebylo možné postavit víceřadou formaci, protože by prakovníci ze zadních řad pravděpodobně posílali projektily spolubojovníkům do zad.

Dnešní podoba praku

Pokud byste si chtěli vystřelit, nebudete pravděpodobně muset vyrábět vlastní prak. Přesto na internetu najdete spousty způsobů, jak si jednoduchý prak vyrobit tak, aby nebyl jen estetický, ale také přesně střílel. Pokud vás střelba opravdu chytne, můžete se poohlédnout i po sportovní variantě praku a začít pilovat techniku dostřelu na maximum.