Vikinský meč Sune

Vikinský meč Sune

• Celková délka 86,8cm
• Délka čepele 69cm
• Délka rukojeti, Rozestup hlavice záštity 11,6cm
• Délka záštity 10,5cm
• Šírka hlavice 67mm
• Síla hlavice 24,3mm
• Profil čepele u záštity: 48 x 4,9mm
• Profil čepele 10cm od špičky: 35 x 4,1mm
• Žlábek je dlouhý cca 64cm
• Rovnovážný bod leží 8,5cm před záštitou
• Hmotnost 1354 g
• Hrana čepele je tupá, cca 2,2mm silná
• Plamenem černěný povrch

Výše uvedené specifikace se mohou exemplář od exempláře mírně lišit.

Použitý materiál: Čepel je zhotovena z pružinové oceli 54SiCr6, kalená v oleji a temperovaná na tvrdost 54-56° Rockwell, výhodou této oceli je vysoká houževnatost.

Lidé ze severu „Varjagové“ nejčastěji označováni jako Vikingové v průběhu 9. a 10. století podnikají soustavná válečná tažení za účelem ovládnutí cizích území, jak se to dělo například při nájezdech do Anglie nebo západofranské říše, kde v roce 911 vznikl normanský stát, později Normandie, odkud Vilém Dobyvatel v roce 1066 dobyl Anglii.

Severští bojovníci byli podle antropologických výzkumů v průměru 170cm vysocí. Ideál vikinského bojovníka zosobňovali hrdinové severských ság. Ti byli především výbornými vojáky – neobyčejně silní, nanejvýš odvážní a bažící po hrdinských činech. Nevyhýbali se boji, ani když věděli, že při něm zahynou. Také „nebe“ těchto válečníků bylo silně poznamenáno válkou. Vikingové měli trávit v posmrtném životě čas ve Valhale, síni ověšené zbraněmi, a bavit se pitkami a vzájemnými souboji. V jejich oddílech též bojovali tzv. berserkové, zuřiví, napůl šílení psychopati, kterých se prý v bitvě zmocňovalo zvláštní opojení – berserksgangr. Vikingové říkali, že jim zuřivost a sílu propůjčil nejvyšší bůh Odin. Berserkové nepoužívali ochrannou zbroj, neboť její ochranou pohrdali. Většinou tvořili něco jako osobní stráž náčelníků. Vikingové budili v přece jen více civilizované západní Evropě respekt a strach.

Použité zdroje:

1. Petr Klučina, Zbroj a zbraně, Evropa 6. - 17. století
2. Richard Holmes, Zbraně (ve spolupráci s ROYAL ARMOURIES MUSEUM)
3. Vladimír Dolínek, Jan Durdík – Historické zbraně
4. Juraj Hradský, Pavel Habáň – Kouzlo chladných zbraní