Římský gladius jezdectva, Třída B
Gladius je latinské označení pro krátký meč. Římané tyto meče používali jako standardní zbraň pro své vojáky, neboť byla ideální pro efektivní boj v těsné formaci, na rozdíl od dlouhých mečů, jejichž uživatelé potřebovali kolem sebe prostor. Více informací...
Římský gladius jezdectva
Skutečně velkolepý zlom v kvalitě a v technice používání mečů nastal ve starověkém Římě, kde začaly být poprvé v historii vyráběny nejen kvalitní meče, ale i se začalo s rozlišováním i jejich užití, to i další důležité souvislosti se dočtete v Gladius - Římský krátký meč.
Třída B dle klasifikace zbraní na šerm
- Celková délka cca 83cm
- Délka čepele cca 60cm
- Délka záštity cca 8,5cm
- Vhodný na reálné použití (scénický šerm apod.)
- Hmotnost samotného meče cca 1,10 kg (tupá čepel)
- Hmotnost meče včetně pochvy cca 2,0 kg
- Čepel z pružinové oceli ČSN 14260 kalená v olejové lázni na cca 53 HRC
Jedná se o český výrobek.
Nejstarší římské meče byly podobné řeckým, od 3. století př. n. l. Římané převzali v době dobývání Hispánie krátké meče používané Keltibery. Tento typ meče se stal známým jako gladius hispaniensis neboli hispánský meč. Používal se hlavně za republiky, t.j. zhruba do roku 44 př. n. l. a vyznačoval se listovitou čepelí a nevýraznou záštitou. Jeho délka byla zhruba 50 - 60cm. V průběhu doby byl postupně nahrazen meči dnes označovanými jako typ Mohuč a Fulham (podle naleziště). V době císařství, asi v 1. století se gladius vyvinul do nejznámější podoby s masívní kulovitou hlavicí a polokulovitou, na řeze zploštěnou, záštitou; dnes označovaný také podle města naleziště jako pompejský. V císařské epoše se délka gladiů zvětšovala až na 70cm a později z nich vznikly dlouhé meče nazývané semispathia a spathia.
Přečtěte si prosím náš: Návod k použití chladných zbraní.