Saxy

Saxy

Pojem sax, též také skramasax, označuje skupinu jednobřitých sečných zbraní, rozšířených ve střední Evropě od časů předřímských císařských až po vrcholný středověk. Poprvé se saxy rozšířily ve 4. stol. př. n. l. ve Skandinávii. Po kontinentu se rozšiřují od rané římské doby císařské, a to z Pobaltí přes Polabí dále. Spolu s upouštěním od zvyků pohřbívání darů spolu s mrtvými se též postupně vytrácí i používání saxu v kontinentální Evropě. Je postupně nahrazován dalšími zbraněmi.

Sax - praktická zbraň

Sax je středověká zbraň. Vypadá jako dlouhý nůž bez záštity. Na jedné straně má ostřenou čepel. Rozlišují se dva typy, první má délku do 35 cm – ten se nazývá krátký, druhý má délku od 50 do 75 cm – ten se nazývá dlouhý. Původ saxu je spojován se Sasy. Ve skandinávských zemích pojem sax (švéd.) a saks (nor.) také znamená nůžky. Stejně jako sax byla ve středověku hodně používaná jako zbraň i sekera, a to především díky její dostupnosti.

Sax, typická zbraň Germánů

Čím byl Gladius kolem přelomu letopočtu pro Římany, tím byl Sax pro germánské kmeny! Od přibližně roku 300 př.n.l. se saxy požívaly jako lovecká a vojenská zbraň. Ze saxu odvozují své jméno Sasové. Hřbety čepelí jejich zbraní přímo přecházely ve stopku rukojeti bez odsazení a tím získal sax svojí typickou podobu. Až do 5. století našeho letopočtu se tyto svým tvarem jednoduché jednosečné zbraně nemění, a proto je celý tento druh též označován jako před-merovejský Sax. Počínaje r. 400 n.l. se rozlišují různé druhy saxu: krátký sax, který se používá jako bodná zbraň podobná dýce. Úzké a široké saxy se používaly jako mačety a dlouhý sax (též scramasax) byl veden a používán jako meč.