Jídelní nože a příbory

Jídelní nože a příbory

Prvním jídelním nástrojem byla lžíce, která se používala již ve starověku, i když v odlišném provedení, než ji známe dnes. Nejčastěji to byla lžíce dřevěná, ve středověku si vyšší vrstvy dopřály i stříbrnou. Po lžíci se na stole objevil nůž, kterým se při středověkých hostinách krájel chléb a maso. Ten byl většinou společný pro všechny hodovníky, ale někteří si nosili jídelní nože a příbory vlastní.  V této době se ještě nepoužívaly vidličky, a proto bylo běžné napichovat na nože kousky chleba nebo masa, namáčet je v omáčce a vkládat do úst. Jako poslední přišla vidlička, protože byla stále odsouvána jako nástroj ďáblův a ten na stůl nepatří. Její vstup mezi jídelní nástroje byl doslova dramatický. Nejprve měla jen dva bodce, v 16. století ji běžně používali Italové a v Čechách se objevila poprvé v roce 1543.

Jídelní nože a příbory mají tedy velice dlouhou historie, ale ucelenou sadu (lžíci, vidličku a nůž) začali stolovníci používat a uznávat až v polovině 17. století.