Kroužkové košile

Kroužkové košile

Dodnes není jasné, kdo drátěné košile vynalezl. Mohli to být např. keltské kmeny v 3. století před Kristem, které sídlily na území dnešního Rumunska. Dalšími kandidáty mohou být Etruskové žijícíc na území dnešní Itálie. Římský historik Varro přisuzuje vynález Keltům. Žádné jiné brnění není tak rozmanité a všudypřítomné jako je kroužkové. Jeho užitečnost pro účely vedení válek dokládá rozšíření: od Evropy přes Blízký východ, Indii a dále do Japonska!

Jedná se v podstatě o kovové pletivo, jež tlumí nárazy zbraněmi vedené na tělo a zabrání sečným zraněním – dokud dokáže odolávat materiál kroužků. Kroužkové pletivo všeobecně neodolá bodným atakům – šípům, kopím, oštěpům.

Proces výroby kroužkové zbroje je velmi pracný! Na výrobu jedné drátěné košile bylo zapotřebí několik stovek hodin práce. Nejprve je třeba z drátu vyrobit kroužky, např. navinutím na dřevěnou kulatinu. Takto vzniklé spirály je třeba rozsekat / rozštípat na kroužky. V případě nýtovaných kroužků je třeba zploštět konce kroužků a vyseknout do nich dírky na nýty.

Pak teprve je možné kroužky uspořádat do vzoru a začít je spojovat a nýtovat. Na práci s kroužky bylo zapotřebí speciálních kleští.

Ačkoliv je výroba kroužková zbroje zdlouhavá, používání jednoho brnění mohlo trvat desítky let. Koroze se automaticky obrušuje při pohybu – tření kroužků o sebe. Též opravy nebyly ničím složitým. Celé díly kroužkové zbroje bylo možné použít ze zbytků po padlých soupeřích.

Výroba kroužkové zbroje byla velmi nákladná a drahá až do vrcholného středověku, kdy začaly náklady na výrobu kroužkovek klesat. Docházelo k optimalizaci výrobních procesů do podoby linek. Výrobě celé zbroje se již nevěnoval pouze jeden zbrojíř, který dělal vše. V rámci dílen docházelo ke specializaci a tím i zefektivnění výroby. V Anglii vedly tyto změny k poklesu nákladů na ¼ až 1/8 původní výše. Takový pokles ceny umožnil, že se již nejednalo o výstroj pouze pro elitní nebo movité bojovníky.