Arabské a orientální zbraně

Arabské a orientální zbraně

V raném muslimském období byly zcela běžné krátké rovné meče. To se však změnilo kolem 9. století, kdy byly navázány obchodní vazby s Indií, a zde se také muslimové poprvé setkali se zakřivenými meči z damaškové oceli - šavlemi. Původ šavle není historicky příliš jasný, avšak s jistotou víme, že se kolem 6. století dostala do Persie, kde se pod jménem Šamšír stala velmi oblíbenou zbraní. Z Persie se poté rozšířila do sousední Indie.

Nicméně brzy muslimové zjistili, že čepel šavle je mnohem pružnější a ostřejší než ta, která se běžně používala na arabském území, a tak je začali vyrábět a používat ve velkém. Hlavní zbraní na středním východě se tak postupně stal zakřivený meč neboli turecká šavle – Scimitar. Tato šavle byla ideální na sekání a řezání, což odpovídalo taktice a způsobu boje válečníků z Blízkého východu.

Asi nejdůležitější zbraní, kterou vojáci používali, byl luk. Luky islámského světa byli kompaktnější než ty, které známe z Evropy. Byly vyráběny z různých vrstev dřeva, šlach, slonoviny nebo rohů. Vrstvení materiálů umožnilo lukům produkovat stejnou sílu, avšak s mnohem menší délkou nátahu. To pak umožnilo lukostřelcům rychlejší střelbu než z běžných dlouhých luků vyrobených z jednoho kusu dřeva.

Mnoho z islámských zbraní je velmi pozoruhodné zejména pro svoje zpracování a bohatou výzdobu. Damaškové čepele, jílce a záštity vykládané zlatem či stříbrem nebo drahým kamením, to vše ukazuje nesmírné bohatství islámského světa.