Mohutný štít odrazí ty nejsilnější údery a ochrání váš život

Než osedláte koně a vyrazíte do boje, pořádně se obrňte dobrou zbrojí a cennými informacemi. Přečtěte si o typech historických štítů – získané znalosti vás ochrání v neúprosném zápase. Se znakem svého království na helmici a štítě budou všichni vědět, na čí straně stojíte. 

Štít není jen kus dřeva

Kulaté, hranaté, dřevěné i kovové. Všechny měly jeden primární úkol – chránit bojovníka před zraněním. Dobrým chvatem válečník štít navíc proměnil ve zbraň. Ostré a tvrdé hrany štítu dokázaly protivníkovi s neúplnou zbrojí pěkně zavařit. 

Hlavní deska štítu byla vypouklá a vyráběla se z proutí, dřeva, kovu, případně i želvího krunýře. Potažením surovou kůží se štít stal odolnější, zato ale o pár kilo těžší. Avšak působivá textura šrámů od úderů na dřevě nebo surovce přidávala bojovníkovi na respektu. 

Aby protivník nevyrazil štít bojovníkovi z ruky, musel si ho k ní pořádně připevnit. Většina štítů se drží v dlani za kříž ze dvou kožených řemenů, třetí řemen obepíná válečníkovo předloktí. Výjimku tvoří pouze vikingské štíty, ty bojovník vede za kovové madlo ve středu štítu. 

Ačkoli jsou štíty bytelné, dobře naostřený hrot kopí nebo šípu je hravě prorazí. Proto už od raného středověku chrání předloktí vojáka vypouklý kulový vrchlík z kovu, nazývá se puklice. 

Na tvaru a velikosti záleží 

Funkce a tvar historických štítů se vyvíjely počas dlouhých století. 

Ve starověku se za velkými hranatými štíty ukrývali mezopotámští lučištníci, Egypťané spoléhali na kapkovitý tvar štítu (též zvaný mandlový), Kelti a Germáni měli v oblibě štíty kulaté (přesněji řečeno kruhové), zesílené železnými pruty. 

Středověcí rytíři štíty rozlišovali podle toho, zda šli do boje po svých, nebo jeli na koni. 

Velké jezdecké štíty rytíři při jízdě překážely, postupem času se proto zmenšovaly. Speciální tvar pak měly štíty turnajové neboli kolčí – výkroj v desce štítu sloužil k zachycení kopí nebo dřevce. 

U pěších štítů byl trend opačný, měl chránit co největší plochu těla. Oblíbenými se staly pavézy, za které se válečník celý schoval. Běžně se však používaly štíty trojhranné nebo kulaté. Těm nechyběla kovaná puklice, která chránila ruku pěšáka. 

Pokud si rytíř plánoval protivníka vychutnat na blízko, potřeboval do levačky něco menšího. Ideálním řešením se stal pukléř. Malý celokovový štít hravě odrazil desítky úderů a chránil ruku. 

Tvary štítů se nejčastěji dělí podle vývoje na:

• normanské, podlouhlé, nahoře zakulacené, dole ostré,
• gotické, trojhranné,
• kolčí, s výřezem na kopí nebo dřevec,
• renesanční, ozdobné po okrajích,
• barokní, různě tvarované. 

Ani silný rytíř by neměl podceňovat svou výdrž. Proto se při výběru štítu zaměřte na jeho velikost i váhu. Takový kovový šedesáticentimetrový kruhový štít váží skoro sedm kilo. 

Víte, za koho bojujete? 

Vzdejte hold svému králi během fantastického LARPu. Vyvěste štíty s erbem panovníka na okatá místa, zastrašíte tím nabíhající žoldáky. Odměnou za obranu hradu vám pán možná zaplatí nové puklice u zdejšího kováře. 

Během jiné rolové hry se s přáteli vydejte na křižáckou výpravu do Svaté země. Zda tímto skutkem odčiníte svoje hříchy, nevíme, užijete si však plno zábavy. Nezapomeňte na meč a štít s velkým znamením kříže. 

Pokud se krvi, modřinám a úderům v boji vyhýbáte, nevadí. Na našem e-shopu najdete speciální kategorii dekoračních historických štítů. Za pár měďáků pořídíte čestný gotický i renesanční štít. Prostřednictvím nich všem poutníkům ukážete, komu jste věrní. 

Se štíty se nejčastěji potkáte na hradech, u historického šermu nebo LARPu. Že kostýmy nejsou vaše parketa? Přidejte se k policii. Štít si v rukou potěžkáte, akorát s tím rozdílem, že vážně půjde o krk. 

Vidíte černou plamennou orlici s červenou zbrojí? Nestřílejte! 

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak rytíři ve zbroji odlišili v tisícových davech spojence od nepřítele? Jednoduše – pomocí barevných symbolů na štítech, varkočích a praporcích. 

Protože se boje odehrávaly na rozlehlých pláních, symboly musely být výrazné a dobře rozpoznatelné i na dlouhou vzdálenost. V probíhající bitvě by pak někdo těžko soudil, zda je barva vlajky královsky modrá nebo spíš azurová. 

Nejdůležitějším ze symbolů byl erb na štítě. Ten se v českém prostředí zaměňuje s pojmem znak – nejde však o jedno a to samé. Erb zdědíte v rámci svého urozeného rodu, třeba jako šlechtic. Znak se nedědí, úzce souvisí s nositelem a identifikuje jeho funkci nebo společenství. Příkladem je státní znak. 

Do znaku či erbu si rytíři a šlechtici nemohli dát, co se jim zachtělo. Jeho vzhled se řídil přísnými pravidly, která platí dodnes. Zásadami se již od 12. století zabývá jedna z pomocných věd historických – heraldika. 

Formální slovní popis znaku neboli blason uznává pouze čtyři možné barvy v erbu (červenou, modrou, zelenou a černou). Dále pak dva kovy (stříbro a zlato)a čtyři druhy kožešin (bílo-černý hermelín, modro-bílou popelku, červenou kunu a černý sobol). Aby se udržela kontrastnost štítu, nesmí přijít barva na barvu a kov na kov. 

Erb rytíře jedoucího do boje v mnoha případech zdobily heraldické figury. Pro představu, základ svatováclavského erbu tvoří plamenná orlice, ve znaku českého státu potom stojí stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zbrojí.

Tak, o štítech víte vše potřebné. Přišel čas přihlásit se na první hodinu historického šermu. Seznamte se s ním!