Vývoj ochranných zbrojí od starověku po vrcholný středověk

Počátek vývoje zbroje

Již v dávnověku začali naši prapředkové přemýšlet, jak se chránit před útokem různých zbraní. Nejdříve k tomu použili dostupné materiály – zvířecí kožešiny a silnou kůži, pak začali vyrábět primitivní zbroje z hlazených dřevěných nebo kostěných destiček. S osvojením těžby a zpracováním kovů, dovedli zhotovit pancíře z měděných či bronzových šupin, následně také bronzové kyrysy, helmy a holenice.

Zbroj mykénského těžkooděnce zhotovená z bronzových plátů, s koženou přilbou, pokrytou kančími kly (cca 15. stol. př. n. l.), vystavená v Archeologickém muzeu v Dendře
Zdroj: archiv Edgara Pachty

Původní zbroj Řeků, Římanů a Keltů

Těžkooděnci antického Řecka, neboli hoplíté, s oblibou používali krunýře z bronzového plechu, spojované nahoře a po stranách čepy (tzv. zvonový krunýř). Tato zbroj byla často vytvarovaná do podoby svalnatého mužského trupu. Používali také zbroj vyráběnou slepením několika vrstev plátna až do síly 0,5 cm zesílenou o kovové destičky.

Typickou ochranu hlavy tvořila bronzová přilbice korintského typu, zdobená hřebenem z koňských žíní. Makedonci nahrazovali těžké zbroje  koženým krznem nebo pancířem ze dvou vrstev plátna, mezi které všili kovové destičky. Těžkou korintskou helmu nahradila již dříve lehčí přilba s odkrytou tváří nebo jednoduchá kónická přilba pílos.

Keltové někdy bojovali nazí (zřejmě proto, že rány zasazené do holého těla se lépe hojí), ale používali rovněž přilby a bronzové krunýře. Jsou považováni za vynálezce zbroje zhotovené ze vzájemně zřetězených kovových kroužků. Poměrně lehkou, prodyšnou a elastickou kroužkovou zbroj od nich přejali Římané, a v období středověku se stala základem ochranných zbrojí rytířů Západu i Východu.

Centurio a trubač (v kroužkové košili) římských legií z 1. – 2. stol. n. l. v podání členů KVH Legio X Gemina
Foto: Edgar Pachta

Římané kromě kroužkového pancíře používali rovněž šupinatou a lamelovou zbroj, typickou zejména pro legionáře. Dalším charakteristickým rysem římského vojáka byla přilba „císařského galského typu“ vyráběná v mnoha variantách.

Římský legionář-těžkooděnec v plné zbroji, z 1. – 2. stol. n. l. (Legio X)
Foto: Edgar Pachta

Invaze barbarů

Barbaři, kteří vyvrátili Západořímskou říši, vyjadřovali svou mužnost tím, že bojovali od pasu nahoru obnažení, pancíře (často ukořistěné) byly výsadou jejich náčelníků. Dobyli a vyplenili Řím a jejich postup zadržely až mohutné hradby Konstantinopole.

Fragment římského šupinového pancíře, nalezený na vrchu Hradisko u Pasohlávek (okr. Břeclav)
Zdroj: Mušov – Brána do Římské říše

Zde, ve východní části někdejšího impéria, došlo k rozvoji ochranné zbroje destičkového a šupinového typu. Chránila nejen vojáky (především těžké jezdce), ale také jejich koně.

Byzantští těžcí kavaleristé vycházeli z „katafraktů“, jejichž jednotky stavěli imperátoři již od počátku našeho letopočtu, podle vzoru parthských jezdců – protivníků legionářů. Zbroje, zhotovené z různě velkých kovových destiček či šupin se na dlouhou dobu staly výrazným rysem byzantských vojáků.

Rekonstrukce vzhledu římského legionáře v kroužkové košili a šupinovém pancíři, z 3. stol. n. l.
Zdroj: Mušov – Brána do Římské říše

Jak to bylo na západě

Koncem 5. stol. n. l. vznikla Franská říše, s jádrem vojska v podobě královské družiny, jejíž příslušníci bojovali jako jezdci. Tito přímí předchůdci středověkých rytířů nosili velmi nákladnou zbroj ve formě kabátce pošitého kovovými šupinami nebo plátky. Hlavu jim chránila přilba žebrového typu (spangenhelm).

Severská přilba s kroužkovým závěsem, Vendelské období

Normané a křižáci

Vikingové, nosili velmi kvalitní pancíře z kroužkového pletiva. Z velké části je nosili také potomci Vikingů – vojáci normanského vévody Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastingsu (1066), stejně jako účastníci I. křížové výpravy vyhlášené 1095.

Normanský rytíř z 11. stol.
Zdroj: Curia Vítkov

Tyto zbroje v podobě dlouhé košile mohly být zhotoveny nejen z kroužků, ale také z kovových plátků ve tvaru čtverců nebo střešních tašek. Nejčastěji je spojovaly kožené řemínky nebo byly přišité ke koženému podkladu. Žebrovou přilbu vystřídal jednodušší normanský typ (tzv. svatováclavská přilba) vykovaný z jednoho kusu ocelového plechu.

Kroužková zbroj neboli brň, byla zhotovena z navzájem snýtovaných kroužků o síle kolem 1 mm a vnitřním průměru 6–8 mm. Kroužků bylo až 20 000, váha se pohybovala od 15 až do 20 kg, přilba vážila kolem 2 kg.

Tato zbroj byla neobvyklá pro Byzantince, kteří přejali kroužkové komponenty až později a postupně se jejich vojáci čím dál více podobali svým muslimským protějškům.

Naopak seldžučtí Turci, kteří v 11. stol. drtivě porazili byzantského císaře a ovládli Jeruzalém, nosili jednoduché pancíře z kožených lamel. Záhy však přejali od svých sousedů a soupeřů lepší typy zbrojí a ve velkém začali nosit kroužkové pancíře, přilby opatřené kroužkovými maskami, ocelové náloketníky a nákolenky. 

Rytíři vrcholného středověku

Od přelomu 12. a 13. stol. začala kroužková zbroj chránit také nohy válečníků, díky čemuž se košile zkrátila nad kolena. Bojovník ji oblékal přes prošívaný kabátec „spalnieř“ a přes zbroj nosil barevný látkový „varkoč“.

V dalších dekádách se objevovaly části zesilující ochranu paží a nohou – nejprve kožené, zesílené kovovými pásky a nýty, později celokovové pláty, terčovité nákolenky a čtverhranné nárameníky (ailety). Přes zbroj býval navlékán tzv. gambeson, košile z kůže nebo silné textilie, podložená kovovými lamelami.

Hrncová helma podle tzv. Maciejowské bible, 13. stol.

Celou hlavu těžkooděného jezdce nebo rytíře chránila těžká hrncová (později kbelcová) helma. Poskytovala dostatečnou ochranu před účinky tehdejších zbraní – především při nárazu kopím. Značně však svému majiteli omezovala výhled, a proto ji často nahrazovaly lehčí, otevřené přilby (lebka, kapalín).

Francouzský rytíř z poloviny 14. stol., v kroužkové zbroji doplněné pláty a plátovým kabátcem, s přilbou typu basinet
Původní akvarel: Edgar Pachta

Vývoj plátových komponent pokračoval ve 14. stol., o čemž svědčí i obrazové materiály z našich zemí. Přes poměrně krátkou „brněnou košili“ se nosil tzv. plátový kabátec (předchůdce brigantiny) podložený kovovými lamelami různé velikosti.

Kbelcová helma s klenotem a „krydly“ uvolňovala místo lehčím typům (šlap, barbuta), často se sklopným hledím ve tvaru „psího nosu“. Zůstala nedílnou součástí turnajových zbrojí a vyvinul se z ní tzv. kolčí helm.

Před husitskou revolucí, se již prosadila plná plátová zbroj, která se stala typickým oděním těžké jízdy 15. a 16. stol.