Odívání v době rokoka

Odívání v době rokoka - období regence (1715 – 1723)

Pánský oděv

Pánský rokokový oděv se ve svých základních součástech nezměnil, jen poněkud zdrobněl. Zmenšily se paruky, které se stejně jako ženské začaly pudrovat. Aby nedošlo k jejich poškození, nosily se klobouky pouze jako rekvizity v podpaždí, nikoliv jako pokrývka a ozdoba hlavy. Klobouky proto změnily i svůj tvar – místo klobouku s péry drželi páni v ruce jednoduché dvourohé sklapovací klobouky.

Dámský oděv

Dámský kostým vrcholného baroka vystřídalo lehčí a měkčí oblečení. Vznikl opravdový domácí oděv – nedbalky (negligée), který však ve skutečnosti nebyl tak pohodlný, jak se zdál. Svrchní šat byl volný a nepřestřižený, přišitý ke spodnímu šatu vzadu u krku, odkud volně splýval bez obvyklého projmutí v pase až k zemi. Pod svrchním šatem se však nadále nosil nepohodlný korzet a spodničky, takže se pod ním rýsovala klasická ženská silueta. Oděv doplňoval účes z pudrovaných vlasů.

Rokoko (1723 – 1789)

Vývoj rokokového šatu je spojen opět s francouzským královským dvorem, konkrétně s vládou Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Oděvní proměny byly na královském dvoře četné a s ohledem na finanční možnosti ovlivňovaly i ostatní společenské vrstvy. Oproti baroknímu oděvu se rokokový šat vyznačoval zdrobnělostí, bohatou dekorativností, rozmarností a asymetrií. Oděv zdobil nespočet stuh, mašlí, volánků, prýmků, krajek, výšivek a pravých i nepravých květin. Oblíbené byly pastelové barvy.

Pánský rokokový oděv

Pánská móda se v první polovině 18. století přizpůsobila tendencím dámské módy; byla velmi dekorativní, až zženštilá. Základem pánského oděvu zůstával nadále kabátec typu justaucorps, vesta a kalhoty. Feminizací byl nejvíce poznamenán kabátec, jehož šosy se rozšířily a vyztužovaly žíněmi nebo papírem, aby trčely do šířky podobně jako dámská krinolína. Kabátec, zdobený krajkami, volánky a stuhami, se nosil zcela otevřený. Vesta byla bez rukávů, zkrátila se a zapínala se jen na několik knoflíků. Vesta se stala luxusní součástí oblečení, šila se z drahých látek a byla hojně zdobena. Velký výstřih vesty a kabátce vyplňovala náročně aranžovaná kravata. Úzké kalhoty sahaly ke kolenům, dvojitý poklopec se zakrýval řetězem s hodinkami nebo ozdobnými přívěsky. Pánská paruka se oproti barokní zmenšila a zjednodušila; nejčastěji se vlasy stáčely do loken, které rámovaly obličej, nebo se stahovaly a svazovaly do typických copů.

Ve druhé polovině 18. století ustala konfrontace pánské módy s dámskou a pánský styl oblékání se vyvíjel vlastním způsobem. Pánská móda se oprostila od zdobení volánky, stuhami a krajkami a celkově se zjednodušila a zcivilnila. Novým typem kabátce se stal frak, který vznikl sestřižením šosů justaucorpsu vepředu, původně pro větší pohodlí při jízdě na koni a nošení kordu. Frak se stal základem pánského oděvu 19. století. Kromě kabátce se zjednodušila i vesta, která ztratila šosy i rukávy a vynikala hlavně nápadnou látkou, výšivkou nebo potiskem. Vesta společně s kravatou tak zůstala jedinou nápadnou ozdobou mužského oděvu. Kravata se často kolem krku obtáčela i třikrát a složitě se vázala. Jako svrchní oděv byl v oblibě dlouhý redingot se dvěma límci, z nichž jeden se nosil zdvižený. Nejčastější pokrývkou hlavy byl dvourohý nebo třírohý klobouk, který se díky zmenšené paruce mohl opět nosit na hlavě, nikoliv jen v podpaždí. Místo kordu se jako oděvní doplněk nosila vycházková hůlka z různých materiálů.

Dámský oděv rokoka

Základem dámské siluety zůstala i nadále krinolína vyztužená dřevěnými nebo železnými obručemi. Krinolína měla zpočátku tvar kalichu, postupně se formovala do tvaru sudu a kolem roku 1745 nabyla extrémní a nejrozměrnější podoby – rozšířila se do stran, vpředu i vzadu se zploštila, takže její půdorys tvořil úzký ovál. Tyto varianty krinolíny byly podkladem svrchní a spodní sukně. Svrchní sukně se vepředu rozevírala tak, že pod ní byla vidět barevně kontrastní sukně spodní. Živůtek měl odvážný výstřih a vepředu vybíhal do úzké špičky. Korzet byl stále těsněji sešněrovaný, aby byl kontrast mezi širokou sukní a úzkým živůtkem co největší. Rukávy byly bohatě řasené a zdobené krajkami, stuhami a prýmky. Jako svrchní oděv se nosily nadále nedbalky (negližé), volně splývající pláště od ramen až k zemi, které budily dojem pohodlného oděvu. Dámskou siluetu korunoval účes zmenšený do extrému, který se však ve 2. polovině 18. století začal zvětšovat tak, že byl i třikrát vyšší než samotná hlava. Líčení bylo v době rokoka velmi nápadné a bylo doplněno muškami, krášlícími náplastmi z černého hedvábí nebo papíru v podobě hvězd, srdíčka či půlměsíce, které se umisťovaly na obličej ve složitém systému. Jako oděvní doplněk byly oblíbené vějíře, rukavice, rukávníky či taštičky – kabelky – zvané pompadurky.

Ve 4. čtvrtině 18. století byl v dámské módě oblíbený vypasovaný kabátek mužského typu s prodlouženými a vyztuženými šosy na zádech. Velkou dekoltáž kabátku vyplňoval jemný šátek, fiží, vázaný na různé způsoby. Postupně se zmenšoval objem sukně a z Anglie se přijímala móda sukně vyztužené polštářkem.

V našem internetovém obchodě naleznete - Rokoko šaty, Rokoko kostýmy páni.

Použitá literatura:
_{Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Barok a rokoko, Praha 1997
Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973
Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejín odievania na Slovensku), Osveta 1988
Erika THIEL, Geschichte des Kostüms, Berlin 1963}