Od zbraně po umělecké dílo. Historie a výroba luků v dějinách

Trefa do černého. Vynález, který změnil koloběh dějin

Luky a šípy se postupně rozšířily do všech koutů světa. Provedením a vzhledem se různily, jedno však měly společné – těm, kteří se s ním naučili zacházet napomohly nejprve k obživě a následně i k moci.

V Asii se luky staly nedílnou součástí samurajské výzbroje: elitní japonští bojovníci byli považováni za přeborníky v lukostřelbě, a to dlouhou předtím, než se součástí jejich zbrojního repertoáru stala katana.

A pokud se podíváme zpátky do Evropy? Právě dlouhé anglické luky z tisového dřeva napomohly Anglii k nejednomu vítězství na válečném poli a ve středověku z ní učinily jednu z mocností, která významně ovlivňovala dění na starém kontinentu. Je tedy zřejmé, že i výroba luků prošla napříč dějinami zásadními obměnami.

Výroba luků v nejstarší době

Chceme-li pátrat po tom, jak vyráběli luky naši nejstarší předkové, musíme si nejprve položit otázku, kdy začali luk a šíp vůbec používat.

Před několika lety našli vědci v jihoafrické jeskyni Sibudu několik kamenných hrotů o velikosti asi 5 cm, které jsou staré přes 77 tisíc let. Zmiňované nálezy se až nápadně podobají hrotům šípů. Pokud jimi skutečně jsou, pak se jedná o zřejmě nejstarší doklad používání šípů na africkém kontinentu.

O tom, z čeho a jak se tehdy vyráběly lučiště a tětivy můžeme pouze spekulovat. Jednalo se nejspíše o přírodní materiály jako dřevo, části rostlin nebo zvířecí šlachy, které však již dávno podlehly rozkladu.

První luky byly konstrukčně jednoduché, tvarované ručně i za pomoci nástrojů. Dřevěné luky mohly být vyrobeny z jednoho kusu dřeva. Poté byly luky zpevňovány nahříváním nad ohněm, a následně ohýbány do požadovaného tvaru.

Výroba luků ve středověku

Přestože středověk bývá dodnes v učebnicích dějepisu někdy označován jako „období temna“, docházelo právě zde k prudkému rozvoji zbraní, luky nevyjímaje. V tomto období se kromě jednoduchých luků objevují i luky vrstvené, jejichž lučiště se skládalo ze dvou až tří vrstev stejného materiálu. Nejsložitější typ představovaly luky kompozitní (tedy složené z různých materiálů).

Nejčastěji se luky vyráběly ze dřeva tisu, jilmu a jasanu, tětivy pak ze šlach nebo lněných vláken. Pokud neměli výrobci vhodné dřevo k dispozici, mohli v případě nouze použít i jiné druhy, které však nedosahovaly takové houževnatosti a ohebnosti.

K výrobě šípů se tehdy využívaly mladé výhonky či proutí. U šípů pro armády se upřednostňovalo tvrdé dřevo – jasan, dub či habr. Na drobná křidélka (kormidla, letky), která po výstřelu udržovala směr šípu, se používalo zvířecí peří.

Hroty šípů bývaly nejčastěji zhotovovány ze železa. Kromě „standardních modelů“ existovaly například i hroty pro zápalné šípy, lovecké a další specifické účely.

Lukostřelba v novověku a na prahu moderní éry

Podobně jako rytířskému brnění, také lukostřelbě se stal do jisté míry osudný rozvoj střelných zbraní, k jejichž rozmachu dochází od 16. století. Střelné zbraně postupně nahradily luky a šípy a nakonec také kuše, které se vedle luků používaly již dříve.

Obrat k lepšímu nastal až ve druhé polovině 18. století. O střelbu z luku tehdy začali projevovat zájem evropští aristokraté a další vysoce postavení členové společnosti, kteří v ní spatřovali oživení historické tradice. V té době popularita lukostřelby stoupala také v Americe, a to zejména u traperů či Skautů.

Dnešní výrobci používají pro zhotovení luků jak tradiční, tak inovativní materiály. Mezi moderní výrobní suroviny lze zařadit plasty nebo skelná a uhlíková vlákna. Z dřívějších materiálů si svou pozici nadále udržuje dřevo, které má i s rozmachem nových technologií při výrobě luků důležité místo.

Chcete začít s lukostřelbou i vy? Rádi vám podáme pomocnou ruku

Nadchla vás střelba z luku a chcete se také proměnit v uznávaného lukostřelce, který nikdy nemine terč? Máme pro vás několik praktických tipů, které vám těžké začátky usnadni.

Přečtěte si, jaké návyky si musí lukostřelec osvojit, nebo co všechno lukostřelba obnáší. Předtím, než se rozhodnete pro koupi vlastního luku, získáte jasnější představu o tom, zda vás tato disciplína bude skutečně bavit. Pevně věříme, že ano!