KYUDO BOW - cesta luku
Obsah
Vítejte v dojo
Dojo je posvátný prostor, kde probíhá výuka bojového umění a zároveň místo, kde se schází lidé se zájmem o duchovní a fyzický rozvoj. V dojo se setkáme i se střelci tzv. kyuda. Kyudo bow je japonský luk vyrobený z bambusu, který je díky svým rozměrům mnohem větší než ostatní luky, proto je manipulace s ním daleko složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ačkoli je ovládání takového luku fyzicky velmi náročné, je považován spíše za nástroj duchovního cvičení než čistě sportovní nářadí.
Kyudo - cesta luku
Jakmile člověk vstoupí do doja, ukloní se směrem k oltáři (případně k japonské vlajce, na níž je zobrazeno vycházející slunce) a pak teprve může započít samotná střelba. Ta se dá rozdělit do několika fází, přičemž každá z nich má svůj název. Podívejme se tedy ve zkratce na všechny z nich:
- ASHIBUMI – základem střelby je především správné postavení střelce, a to ve vzdálenosti 28 m od terče, přičemž ten má průměr okolo pouhých 36 cm
- DOZUKURI – střelec zaujímá pevný postoj, obě nohy má rozkročené, dolní polovinu těla zpevněnou (vzhledem k tomu, že podlaha v dojo je dohladka naleštěná, je fyzicky náročné udržet nohy ve správné pozici tak, aby se od sebe nerozjely), poté střelec přikládá šíp k tětivě
- YUGAMAE – levou rukou uchopuje střelec luk, pravou rukou (na níž má speciální rukavici) drží tětivu luku, očima zaměřuje střed terče
- UCHIOKOSHI – zdvižení luku nad hlavu, které je doprovázeno nádechem
- HIKIWAKE – natažení luku
- TSUMEAI a NOBIAI – tyto dvě fáze jdou ruku v ruce, přičemž tsumeai je fyzické završení nátahu a nobiai je jeho jakási duchovní varianta (tedy usměrnění sil, které působí uvnitř střelcova těla)
- HANANARE – vypuštění šípu, které je však zcela nezávislé na střelcově vůli – závisí pouze na výměnách energií, které probíhají mezi nataženým lukem a šípem, mezi tělem a duší střelce
Zásah terče
Zasáhnout střed není tím hlavním, o co kyudo primárně usiluje. Podle slov jednoho japonského učitele je prý zasažení určitého bodu terče příliš snadným cílem. Dobře vystřelený šíp vždy zasáhne terč, samotný zásah terče však ještě není důkazem dobře vystřeleného šípu. Trefit střed může být navíc i věcí náhody, aniž by u střelce došlo k maximálnímu soustředění.
Duchovní cesta
O co jde tedy u kyuda především? Účelem již zmíněných šesti (případně sedmi) kroků, které předcházejí samotnému vypuštění šípu, je vyčistit mysl, oprostit ji ode všech vnějších vlivů a docílit tak naprostého soustředění. Kyudo je tedy jakousi meditací, jen prováděnou ve stoje. Je jen otázkou tréninku, kdy si tělo střelce dokáže všechny pevně dané pohyby osvojit natolik, že zasáhnutí cíle není už vůbec závislé na míření, ale je pouze výsledkem precizní techniky, kterou tělo provádí už takřka automaticky. Všechny pohyby by navíc měly být prováděny v koordinaci s dechem.
Hledání pravdy, dobra a krásy
Kyudo má samozřejmě svou vlastní filozofii, která je založená na hledání pravdy, dobra a krásy. Co si však pod tím představit? Pravdou se má na mysli čistá a především čestná mysl, v níž jsou všechny tři prvky – postoj, pohyb a technika – sjednoceny do stavu naprosté harmonie. Dobro pak představuje zdvořilost, soucit a neagresivní chování každého z lučištníků, kteří by měli zůstat klidní a vyrovnaní i během stresujících situací. Krása, obohacující život a stimulující ducha, je automaticky přítomna všude, kde se nachází dobro. Krása a dobro jdou ruku v ruce. Krásu však můžeme spatřovat i v provedení samotného luku nebo v tradičním oděvu lukostřelce.
Kyudo bow
Jak tedy luk používaný při kyudu přesně vypadá? Na úplném začátku článku padla řeč o jeho velikosti. Délka luku bývá od 2,20 do 2,30 m, tětiva se napíná až za ucho střelce, a k tomu je přirozeně potřeba dlouhých šípů. Zajímavostí je, že tyto luky jsou zhotovovány tak, aby byly asymetrické, což činí manipulaci s nimi ještě obtížnější. Tradičním materiálem pro jejich výrobu je bambus.
Historie
Není asi třeba zdůrazňovat, že kyudo má velice dlouhou tradici. Z počátku mělo i praktické uplatnění, například při lovu či v boji, ovšem postupem času začaly být luky využívány i během nejrůznějších obřadů (pomocí vystřelených šípů se například věštila budoucnost nebo se střelbou uctívala božstva). Vystřelování šípů mohlo také zabránit příchodu zlých duchů nebo se jimi naopak vítal nový člen císařské rodiny. Co se týče lukostřelců v armádě, ti měli velmi prestižní postavení a bývali velmi žádanými bojovníky, neboť k natažení tětivy bylo zapotřebí velké síly. Bylo rovněž zvykem pořádat různá klání, kde mohli jednotliví lučištníci poměřovat sílu mezi sebou.
Současnost
Ačkoli v dnešní době vlastnit kyudo luk neznamená být automaticky slavný – jak tomu bylo v dřívějších dobách, není však nemožné se tomuto umění, i u nás v Čechách, věnovat. Japonská lukostřelba tady zatím nemá sice tolik příznivců jako například jóga, tchai-ťi či jiná východní umění spojená s duchovní cestou, ale existuje přinejmenším několik míst, kde se japonské lukostřelbě můžete učit. Ačkoli cesta luku je cestou odříkání, naučí vás trpělivosti, sebekázni, správnému držení těla a otevře vám cestu k dokonalosti.
Komentáře