Lukostřelba má mnoho tváří. Je to elegantní zbraň i náročný sport

Starý jako oheň, slavný pro svou eleganci

Vynález luku je starý jako objev ohně. První doklady existence luků datují historikové do doby před 50 000 lety Velkého zdokonalení se ale tenhle nástroj dočkal až o asi deset tisíc let později. Na řadu totiž přichází hroty a šípy z pazourku. Lidé na luk přišli pravděpodobně náhodou. Když zjistili, že mezi dva konce prutu přivážou vlákno, dokáže po natažení vymrštit věci daleko dopředu, stejně jako prak. Začali si proto vyrábět první luky a šípy. Ty měřily kolem jednoho až dvou metrů.

Postupem času se stal luk a šíp nedílnou součástí výbavy vojsk. Ve středověku začaly vznikat početné lučištnické oddíly, jejichž šikovnost často rozhodovala bitvy. Umění lukostřelby se učili synové šlechtických rodin už od dětství. A není divu, nejlepší z nich si vysloužili místo v královských vojenských oddílech.

Čeští lučištníci, do boje!

Ani v českých zemích tomu nebylo jinak. Lukostřelci císaře Karla IV dostali vlastní střelnici. Nacházela se pod hradbami u Prašné brány. Velkou érou pro střelecké jednotky byla doba husitská. V následujících válkách se používaly luky, kuše i novinky v podobě lehkých palných zbraní.

Po bitvě na Bílé hoře začínají lučištnické sbory zanikat. Vymizeli i výrobci luků, šípů a toulců. Doba temna potlačila staročeské lučištnictví úplně. Do popředí se tehdy dostaly kuše a palné zbraně.

Lukostřelba jako sport

V tom, kdo trefí terč nebo dostřelí dál, se střelci předháněli už od starověku. Moderní lukostřelba se ale začala formovat na konci 19. století, kdy ji pořadatelé zařadili do programu olympijských her. Tam se udržela až do roku 1920, kdy zmizela. Znovu se objevuje o 52 let později, nejprve jako soutěž jednotlivců, poději v soutěži družstev.

Lukostřelba přitom nikdy nebyla masovým sportem. Střelci opakují stále ten samý pohyb dokola. Napínají tětivu ve váhovém rozmezí od zhruba patnácti do dvaadvaceti kilogramů. K tomu je ale důležitá koncentrace, koordinace a psychická odolnost. To vše je důvodem, proč na střelnici zůstávají jen někteří z nadšenců. Jen málo lidí je schopno se věnovat lukostřelbě naplno. To ale neznamená, že by si ji nemohl vyzkoušet kdokoli. Pro začátek je dobré říct, že se nejedná o nic náročného a ke sportu není třeba příliš mnoho vybavení.

Historie české sportovní lukostřelby se začala psát mezi válkami

U nás se lukostřelbě začali lidé věnovat ve třicátých letech, největší rozkvět ale tento sport zažívá až v současnosti. Za rozšíření tohoto krásného sportu u nás vděčíme ředitelům pražské YMCY A. Firstovi a F. M. Markovi. K nim se brzy připojila řada nadšenců, a to vše vedlo ke vzniku Československého svazu lukostřeleckého.

První lukostřelecké mistrovství světa uspořádala Unie polských lukostřelců v roce 1931. Ve stejném roce byl také uspořádán kongres, na kterém vznikla mezinárodní federace lukostřelců Fédération Internationale de á l´Arc- zkráceně FITA.

Luk, šíp a co dalšího?

Nejdůležitějším nástrojem jsou samozřejmě luk a šíp. Moderní luky mají kovový střed a sendvičová ramena z vrstvy karbonu, dýhy, a sklolaminátu. Luky se dále dělí podle typu na standardní, holé a kladkové luky, v soutěžích ale uvidíte pravděpodobně první z nich.

Při výběru luku je důležité dbát na délku i sílu napnutí tětivy. Oba parametry by měly odpovídat předpokladům lukostřelce. U šípů je nejdůležitějším faktorem jejich délka. Pro střelbu na vzdálenost 70 m, jako na olympiádě, se používají výhradně karbonové šípy s dutou kostrou z hliníku.

Při delším tréninku se ukáže jako nezbytný i chránič na předloktí. Pro vrcholové sportovce je pak třeba i zaměřovač a stabilizátory. Při střelbě se totiž dříve mířilo instinktivně pomocí oka, dnes už ale vítězí přesnost.

K lukostřelci neodmyslitelně patří u toulec, zásobník, který většina mužů nosí na zádech. Z toho se pak šípy tahají přes rameno. Pro jednodušší manipulaci ale dnes nosí střelci toulec u pasu. Aby měli na co střílet, je třeba terčovnice. Ta slouží také k tomu, aby se jednotlivé šípy nezničily. Je proto nutné je zbrzdit vhodným materiálem. Dřív se terče vyráběly ze stočené slisované slámy, dnes ale střílíme spíše do polystyrenu.

Luk nemá rád dlouhodobé vystavení slunečnímu záření, nečistotě ani vlhkosti. Pro skladování využijte např. montovanou garáž. Před každým delším skladování je potřeba citlivým způsobem sundat tětivu.

Vystřelte si, ale dávejte pozor, aby vás lukostřelba neuchvátila

Luk a šíp se objevuje v pohádkách, filmech i fantasy povídkách. Není proto překvapením, že se stává čím dál oblíbenějším a lidé ho rádi vyhledávají. A právě proto, že je při tomto sportu důležité naprosté soustředění, zklidnění dechu i myšlenek a určitá fyzická síla, stává se lákadlem pro spoustu fanoušků historie.

Nemusíte se rovnou chtít umístit na olympiádě, lukostřelba rozhodně stojí za zkoušku. Jen nezapomeňte, je nebezpečně nakažlivá. Každý lukostřelec vám totiž s radostí potvrdí, že jeho sport je ten nejlepší ze všech.