Král Artuš –⁠ smyšlená legenda, nebo skutečná historická postava?

Mocný válečník, který brání Británii před nájezdy lidských i nadpřirozených nepřátel. Arthur, Arturus nebo Artuš. On, meč Excalibur, čaroděj Merlin, Sir Lancelot a rytíři kulatého stolu jsou známí po celém světě. 

Kde se ale vzali? 

Poprvé se Artuš objevil v díle velšského mnicha Gildase o římském dobytí Británie. Tady se ještě jmenoval Ambrosius Aurelianus a jako britsko–⁠římský vojevůdce bránil Británii před nájezdy Sasů.

Takže to nebyl král? 

O 200 let později se Artuš objevuje znovu, tentokrát v díle historika Nenniuse –⁠ Historie Britů. Artur podle něj zaznamenal 12 překvapivých vítězství nad saskými barbarskými nájezdníky díky svým vojevůdcovským schopnostem.

Všimněte si, že Artuš nebyl v nejstarších dílech král, nýbrž vojevůdce. Současní historici však nemohou identifikovat místa, kde se některé bitvy odehrály. Boje mají zároveň až podezřele mýtický nádech –⁠ například v bitvě na Badonském kopci měl Artuš sám zabít 900 saských barbarských nájezdníků. I kdyby Nennius omylem připsal jednu nulu, těžko by se tomu věřilo, že ano?

V roce 1136, asi 500 let po období Artušova života, přišel kněz Geoffrey z Monmouthu se svou Historií králů Británie. Vojevůdce Artuš se v této knize poprvé dočkal povýšení na krále. Také se zde dozvídáme o jeho narození na Tintagelském hradě nebo dosazení na trůn v teenegarském věku po smrti svého otce. Poprvé se zde také setkáváme s jeho ženou Guinevere, čarodějem Merlinem nebo kněžkou Morganou, která měla Artuše uzdravit poté, co se fatálně zranil v bitvě.

A také zde poprvé čteme o meči, ovšem zatím Caliburnu, nikoliv Excaliburu.  

Geoffreyho kniha uspěla v mnoha zemích. Už ve své době ale budila pochybnosti. Geoffrey tvrdil, že většinu svého příběhů založil na překladu starodávného díla, které mu daroval jeho přítel kněží. Nikdy však dílo neukázal.

Moderní historici také poukazují na nedostatek archeologických důkazů potvrzujících Geoffreyho verzi historie. Jsou přesvědčeni, že Geoffrey, stejně jako Nennius, spojil v Artušovi vojenská vítězství a další podrobnosti ze života několika různých mužů. Cílem mělo být vytvoření keltského superhrdiny, kterého tehdy Britové potřebovali. 

Z válečné vřavy se postupně stala romantika

V Geoffreyho knize je Artuš namyšlený, násilný a bezohledný válečník. Ve 12. století ve svých artušovských příbězích nám však básník Chretién de Troyes ukazuje i jeho romantickou stránku. 

Poprvé nám představuje sira Lancelota a jeho poměr s královnou Guinevere (Lancelot se v pozdějších obdobích stává nejdůležitější postavou legendy a odsouvá Artuše do pozadí). Prvně ve svém díle také pojmenoval Kamelot jako Artušovo sídlo a začíná tady také dějová linka pátrání po svatém grálu Ježíše Krista, která se později stala jedním z pilířů artušovské romance. 

Jen pár desetiletí poté spatřila světlo světa Vulgáta –⁠ série francouzských příběhů. V popředí vystupuje opět převážně Lancelotův románek s Artušovou ženou Guinevere, ale také například Merlinův život.

Zásadní dílo o Artušovi se pravděpodobně zrodilo ve vězení 

Všechny předchozí příběhy a zmínky o Artušovi spojil do jednoho díla Angličan Sir Thomas Mallory. To neslo jméno Smrt Artušova a šlo o první knihu o Artušově životě v angličtině. Urozený Brit z dobré rodiny, který ji napsal, se často potýkal se zákonem, proto většinu příběhu tvořil ve vězení. 

Kniha z roku 1485 se stala hitem, Mallory ovlivnil spoustu britských autorů, a stejně tak Američana Marka Twaina, který v roce 1889 vydal novelu Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše. 

Artuš existoval, ale v jiné podobě 

Historické prameny z post–římské doby jsou vzácné a neexistuje ani mnoho archeologických důkazů o existenci krále Artuše. Takzvaný Artušův kámen nalezený v roce 1988 v Artušově údajném rodišti –⁠ v ruinách hradu Tintagel –⁠ nebo kříž z Glastonbury, nebyly potvrzeny jako průkazné a jsou zpochybňovány jako padělky. Artuš tedy pravděpodobně existoval, ale byl to někdo úplně jiný, než o kom se mluví v legendě. 

A to je možná dobře. Jinak byste se nemohli ponořit do kouzelných příběhů v knihách, divadelních hrách, muzikálech, filmech nebo dokonce komiksech s artušovskou tematikou. Anebo, co takhle si život krále Artuše rovnou vyzkoušet?