Nahlédněte do historie tajemného řádu Templářů

V roce 1099 křesťanské armády pomocí křížových výprav dobyly Jeruzalém a přerušily muslimskou nadvládu. Do Jeruzaléma pak začaly proudit zástupy poutníků z celé západní Evropy, ovšem muslimové se se ztrátou území nikdy nesmířili a skupiny evropských poutníků pravidelně přepadali, okrádali a zabíjeli. 

S tím se rozhodl skoncovat francouzský rytíř Hugues de Payens a spolu s osmi příbuznými a přáteli založil vojenský řád, který měl poutníky chránit. Psal se rok 1119 nebo 1120 (historici si nejsou jistí) a řád nesl jméno Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu. Protože se latinsky chrám řekne templum, vžilo se postupně pro tento řád jméno templáři. 

Protože původním posláním řádu bylo chránit neozbrojené poutníky na cestě do Jeruzaléma, těšili se templáři velké podpoře ze strany jeho vládce, Balduina II. Své sídlo měli na Chrámové hoře u Jeruzaléma a dostávali také slušnou finanční podporu od vděčných evropských panovníků a šlechticů. 

Další publicity se templáři dočkali, když významný francouzský opat Bernard z Clirvaux napsal text „Chvála nového rytířství“, kde jim vyjádřil svou podporu. V roce 1139 dokonce získali přízeň samotného papeže, který vydal papežskou bulu, která přiznávala rytířům speciální práva. Rytíři mimo jiné:

• byli osvobození od daní,
• měli možnost stavět vlastní oratoria (modlitebny)
• a zodpovídali se pouze papeži (a Bohu, samozřejmě). 

Templáři si vybojovali dobré jméno

Protože se templáři proslavili svou disciplínou, oddaností a striktním kodexem chování, získali si velkou důvěru a postupně hromadili finanční prostředky získané z darů.

Jak si získali takovou důvěru? Částečně tím, že každý člen musel složit přísahu chudoby, cudnosti a poslušnosti. 

Pokud si rytíře po boji představujete jako popíjející bandu neomalených chlapů hrající kostky, karty a špásující se ženami, templáři byli jiní. Nesměli pít, hazardovat, mít ženy a děti a dokonce ani nadávat. Nejdůležitější pro ně byla modlitba (proto měli ve znaku templářský kříž) a zvláštní úcta k Panně Marii. 

Když si jeden nemůže užívat neřestí, nezbývá mu než tvrdě pracovat. Na vrcholu své slávy a vlivu měli templáři úctyhodnou flotilu lodí, stavěli hrady, vlastnili ostrov Kypr a jejich řád fungoval jako banka a záložna, která poskytovala půjčky významným evropským panovníkům a šlechticům. 

Ale pořád to byli v první řadě válečníci

I přes rostoucí vliv templáři nezapomínali na své původní poslání –⁠ s templářským mečem v ruce chránit poutníky před lupiči a vrahy. I v této sféře ale postupně rozšiřovali své pole působnosti a stali se ochránci většiny křižáckých států ve Svaté zemi. Osvědčili se totiž jako mimořádně odvážní, divocí, ale profesionální bojovníci. Tuto reputaci si získali hlavně během křížových výprav. Slavnou se stala také jejich výzbroj, v čele s templářským mečem. 

Templáře v boji poháněla nejen jejich náboženská horlivost, ale také pravidlo, že nesměli ustupovat, pokud nebyli v boji výrazně přečíslení. Vždy si zkrátka poradili. V bitvách často vyhrávali a jejich styl boje se stal vzorem pro řadu dalších vojenských řádů. 

Pak přišel pád

Konec 12. století přinesl silnou muslimskou ofenzívu a jejich armády opět ovládly Jeruzalém. To donutilo templáře ke stěhování. V roce 1291 padly Akry, poslední křižácké útočiště ve Svaté zemi. 

S neúspěchy se začala snižovat také podpora vojenských akcí ve Svaté zemi a s tím i podpora templářů. Mnoha evropským panovníkům i náboženským vůdcům navíc začala ležet v žaludku jejich moc a bohatství. 

Templáři poté, co vyklidili půdu v muslimském světě, založili novou základnu v Paříži. Tam se ale znelíbili králi Filipu IV. A protože měl tu moc, rozhodl se, že je zruší. Zřejmě proto, že templáři odepřeli zadluženému vládci další půjčky. 

V pátek 13. října 1307 pozatýkala francouzská armáda desítky příslušníků řádu včetně velmistra Jacquea de Molay. Templáři byli brutálně mučeni, dokud se nepřiznali k falešným obviněním z kacířství, homosexuality, finanční korupci, uctívání ďábla, podvodům, plivání na kříž a dalším. 

Na základě přiznání byly desítky templářů upáleny. Velmistr de Molay byl popraven v roce 1314 a papež Klement pod nátlakem Filipa IV. templářský řád rozpustil. Majetek a finance řádu byly předány do rukou jinému rytířskému řádu, ale spekuluje se o tom, že král Filip IV. množství z těchto prostředků využil ke svému prospěchu. 

Existují templáři v současnosti?

Církev dnes přiznává, že pronásledování templářů nebylo oprávněné a papež podlehl tlaku světských vládců. V 18. století některé skupiny, například zednáři, oživily některé ze symbolů, rituálů a tradic templářského řádu. Tyto mezinárodní organizace udržují templářské tradice dodnes a pokud chcete, můžete se k nim připojit. 

Zároveň existují různé příběhy a legendy o tajném působení templářů z podzemí. Podle některých historiků dokonce po staletí střežili turínské plátno, objevovali a uchovávali artefakty a památky, jako jsou svatý grál, archa úmluvy nebo části kříže z Ježíšova ukřižování. Dodnes prý také střeží poklad templářů. 

O tajných operacích templářů vypráví populární zfilmovaný román Da Vinciho kód. Podle tohoto příběhu se měli templáři podílet na spiknutí za účelem zachování pokrevní linie Ježíše Krista. Většina těchto spekulací je však považována za fikci.