Od bambusových tyčí po revolver. Jak se vyvíjely střelné zbraně

Střelný prach –⁠ základ moderních palných zbraní –⁠ vynalezli Číňané

Příchod střelných zbraní úzce souvisí s vynálezem střelného prachu. Na výbušné vlastnosti kombinace dusičnanu draselného, síry a dřevěného uhlí narazili čínští alchymisté kolem roku 850 n. l. Historici se domnívají, že tento převratný objev učinili při hledání elixíru života.

Ze začátku se černý prášek používal pro nevinné ohňostroje, ale brzy si našel cestu do světa zbraní. Jako první přišla na řadu děla, následovaly granáty, a také první primitivní ruční zbraně. Ty reprezentovala bambusová tyč naplněná střelným prachem a malými projektily. Tyto zbraně měly minimální dosah a používaly se pouze v boji muže proti muži.

Do Evropy střelný prach přijel po hedvábné stezce

Zásluhou obchodních cest do Asie a cestovatelů, jakým byl například Marco Polo, se střelný prach a zbraně okolo 12. století dostaly do rukou Evropanů. Ti technologii postupně vylepšovali a přišli s novými typy zbraní.

Počátkem 14. století se palné zbraně v Evropě používaly zcela běžně. Nejprve tzv. doutnákový zámek, potom kolečkový zámek, křesadlové zbraně a nakonec perkusní zápalka. Vyvíjela se  hlavně v Americe a stala se předchůdcem moderních pistolí. Jak jednotlivé technologie fungovaly?

Doutnákový zámek

Přibližně okolo roku 1520 se objevují první zbraně s tzv. drážkovou hlavní. Byly těžkopádné a střelec při jejich použití musel využít opěrnou hlavici. Avšak přesnost na tu dobu nebyla vůbec špatná. Vojáci nebo lovci mohli zasáhnout cíl až na 200 metrů. Tyto zbraně využívaly doutnákový zapalovací systém.

Nemotorný systém vyžadoval neustále zapálený doutnák uvnitř zbraně a hrozilo tedy stálé nebezpečí samovznícení a zároveň při dešti doutnáky často zhasínaly. Střelný prach zvlhnul a ze zbraně se stala jen zátěž bez jakéhokoliv využití.

Zbraně s doutnákovým zámkem se postupně zmenšovaly. Díky zmenšení a jednoduchosti výroby, ke které stačí i to nejprimitivnější vybavení, si tento historický způsob výroby palné zbraně udržel popularitu zejména v Asii až do 19. století.

Kolečkový zámek

Modernější zbraně už využívaly mechanismus kolečkového zámku, můžete si ho představit jako dnešní zapalovač. Používal se pro palné zbraně nabíjené zepředu a vynalezli ho němečtí řemeslníci v 18. století. Těm došlo, že ke vznícení střelného prachu stačí jiskra, není potřeba, aby doutnal plamen.

Proto vymysleli systém, jehož základem bylo kolečko se zdrsněným povrchem, které se spouští propojovala pružina. Při stisknutí spouště se ke kolečku přiklonil křesací kámen a kolečko se otočilo. Tím vznikla požadovaná jiskra. 

Chytrý mechanismus byl však velmi nákladný a nemohl tak sloužit jako výbava pro celou armádu. Své příznivce si tak našel především mezi šlechtou a zbraně s kolečkovým zámkem se prosadily především při lovu.

Křesadlové zbraně

Další skok ve vývoji učinily křesadlové zbraně. Využívaly systém, kterému se také říká španělský zámek, protože se na začátku 16. století nejvíce rozšířil ve Španělsku (vynalezli ho však pravděpodobně v Itálii). Požadovanou jiskru v něm zažehával otočný kohout, který natahoval střelec spouští zbraně. 

Kohout po stisknutí spouště třením o křesací kámen vytvořil jiskru a zároveň odklopil kryt pánvičky, kde se nacházel střelný prach. Ten se jiskrami zapálil a došlo k výstřelu nabitého projektilu.

Díky své jednoduchosti a levné výrobě se křesadlový zámek hojně používal i v armádě. Dále ho rozvíjeli také Francouzi ve svých mušketách. S křesadlovým zámkem přišel také rozvoj jednoručních zbraní. Oblíbené byly třeba bambitky.

Perkusní zápalka

Křesadlový zámek se v různých obměnách používal až do 19. století, kdy vznikly perkusní pistole. Ty tvořil kalíšek se dnem vyplněným zážehovou směsí (například střelným prachem v kombinaci s chlorečnanem amonným). Na tuto směs udeřil kohout natahovaný a uvolněný střelcem pomocí spouště (systém je podobný jako u křesadlového zámku). 

Patent na perkusní zápalku si nechal zaregistrovat v roce 1822 Joshua Shaw v USA. Šlo tak o první pokrok ve vývoji zbraní, ke kterému došlo jinde než v Evropě. Systém pak ještě víc zpropagoval Samuel Colt a jeho revolvery se staly prvními masově rozšířenými zbraněmi. 

Paradoxně jako poslední tento systém začala využívat britská a americká armáda v roce 1842. Už za dvacet let perkusní a křesadlové zbraně nahradil systém jednotného náboje s kovovou nábojnicí nabíjenou zezadu. V různých obměnách se tento systém u některých pušek používá dodnes. 

V roce 1892 pak přišel vynález automatických zbraní, které zcela změnily průběh válečných konfliktů. Původní zmíněné technologie se používají už jen na historické repliky zbraní. O těch třeba zase někdy příště.