Oštěp byl rafinovanou zbraní římských legionářů, přišli s ním ale už neandrtálci

Oštěp je původně bodná a vrhací zbraň. Jedná se v podstatě o tyč zakončenou hrotem, který může být z různých materiálů – z kamene, kosti nebo třeba z kovu. Tělo, tyč, násada neboli ratiště se vyrábí ze dřeva či bambusu. U nejprimitivnějších oštěpů, kde chyběl samostatný hrot, dobře fungoval zostřený konec samotného ratiště. Dokonale rovné tělo zbraně zajišťuje správnou dráhu letu.

Pravěký oštěp poukázal na inteligenci našich předchůdců

Nálezy primitivních oštěpů ukazují, že jejich historie sahá až k pravěkým civilizacím, které neznaly zpracování kovů. Ještě před několika lety byli neandrtálci naší společností vnímáni jako jedinci, kteří mohli jen stěží artikulovat. Nálezy odlitků jejich mozkoven a další výzkumy ostatků ale tato tvrzení vyvrátily. Podařilo se také dokázat, že neandrtálci v lovu primitivně neutloukli svou kořist pomocí kamenů a klacků, ale měli k dispozici na svou dobu sofistikované zbraně.

Objev 400 tisíc let starých dřevěných oštěpů ukázal, že gró těchto zbraní nespočívá v jejich stáří, ale poukazuje na inteligenci našich předchůdců. Ti totiž museli dobře rozumět základním principům aerodynamiky a fyziky. Dokázali také pracovat s vlastní rovnováhou a biomotorickými možnostmi těla. Tým Annemieke Milks z University College London zjistil, že nešlo pouze o zbraně, které bodaly zblízka. Už tehdy sloužily pro lov na dálku a tomu byly uzpůsobeny i hroty oštěpů.

Římský oštěp ohlašoval začátek boje a rafinovaně zabíjel

I tomu nejstatečnějšímu barbarovi se na bitevním poli roztřásla kolena, když zaslechl zvuk svištějících římských oštěpů. Římské oštěpy, označované také jako pila, byly po celá staletí nejdůležitější zbraní legií.

Úplně poprvé se tato zbraň začala používat na konci 4. století př. n. l. a během staletí procházela vývojem a změnami. Oproti klasickému oštěpu se pilum svou konstrukcí lišilo a možná i díky tomu se stalo tak populární. Římský oštěp obvykle měřil necelé dva metry a vážil až dva kilogramy. Jeho rafinovanost se skrývala v hrotech se zpětnými háčky, které zamezovaly jednoduché vytrhnutí ze štítu protivníka, případě dokonce z těla zasaženého bojovníka. Některé varianty měly i speciální pyramidovitý hrot. Tyto zákeřné vychytávky nedaly soupeřům šanci.

O důležité vylepšení se zasadil údajně Gaius Marius, jeden z největších římských vojenských reformátorů. Kovové hřeby, které držely část konstrukce v železné hlavici, vyměnil za dřevěný kolík. Pokud zbraň minula cíl, poškodila se a nebylo možné ji opakovaně použít. Nepřátelé tak nemohli pilum namířit zpátky proti legionářům. A další vylepšení následovala. V počátcích císařství byl oštěp opatřen malými olověnými závažími, které měly za úkol zlepšit jeho letové vlastnosti.

Používání římských oštěpů mělo jasná pravidla. Jakmile se nepřátelé dostatečně přiblížili, legionáři začali vrhat svá pila a tím signalizovali začátek boje. Tento akt byl promyšlený a jeho cílem bylo nalomit psychiku soupeře.

Oštěp je odlehčená a létající verze kopí

Oštěp byl o něco menší a určený primárně k vrhání, zatímco kopí sloužilo jako tyčová zbraň a používala se hlavně ke kontaktnímu boji. Délka oštěpu obvykle nepřesahovala dva metry, kopí bylo dlouhé naopak dva a půl až tři metry.

Kopí se používá už tisíce let, ve starověku a raném středověku hrálo důležitou úlohu při boji muže proti muži. Jedinec držel kopí ve vztyčené ruce a při pohybu paže vpřed bodal směrem dolů. Ve druhé polovině 14. století začali jezdci používat masivnější a ještě delší kopí.

Oštěp se naopak díky své lehkosti využíval mimo k bodání také k vrhání. V současnosti ho známe jako sportovní nástroj.

Hod oštěpem patří k nejstarším olympijským disciplínám

Hod oštěpem byl součástí už starověkého olympijského pětiboje. V současnosti jde o výstavní českou atletickou disciplínu, ve které vytvořili světový rekord Jan Železný a Barbora Špotáková. 

Rekordům v minulosti vévodili Němci Uwe Hohn a Petra Felkeová. Právě kvůli hodu Hohna ale došlo k úpravám náčiní a restartu světových tabulek. Jeho berlínský hod přepsal dějiny, protože jako první v historii pokořil stometrovou hranici. Právě i kvůli bezpečnosti diváků došlo k posunutí těžiště oštěpu. Vzdálenost hodů se tak zkrátila přibližně o 10 % a ubylo případů, kdy oštěp dopadl naplocho, nezapíchl se a vznikaly spory ohledně platnosti bodů. 

Atletický oštěp se vyrábí z kvalitního tvrzeného duralu. Ženské varianty jsou kratší a lehčí s váhou 600 g, zatímco mužské oštěpy váží okolo 800 g.