Podceňovaná sekera skrývá velký kus historie. K čemu všemu sloužila?

První sekery bychom našli už v pravěku. Z opracovaného pazourku a rozštípnutého kusu dřeva si ji vyráběli už první lidé. A není divu, byla neuvěřitelně praktická. První doložená topůrka jsou stará kolem osmi tisíc let. Díky dalším objevům se vyvíjela i sekera. Místo pazourku a dalších kamenů se k její výrobě začal používat bronz, později železo, ocel a další kovy.

Zapomeňte na sekání dřeva

Dnes si sekeru nejčastěji spojíme se štípáním dříví, dřív ale měla mnohem více významů. V minulosti sloužila hlavně jako sečná zbraň. Populární se stala hlavně díky Vikingům, kteří si své bojové sekery kovali podle speciálních postupů. Ty neměly v Evropě v té době obdoby a díky vysoké kvalitě kovaných zbraní dokázali válečníci vyhrát i mnohem nebezpečnější souboje.

Ve vzduchu s ní za válečného pokřiku mávali od 6. do 9 století Langobardi, Germáni i Keltové. To ale nebylo vše. Stejnou zbraň používali i Slované a kočovní nájezdníci z Východu. Použití bojové sekery bylo u všech národů prakticky stejné. V boji s ní sekali protivníkům končetiny a vrhali ji proti nepřátelům. Hlavní obranou proti útočníkovi se sekerou byl štít, proto se stal nedílnou součástí výzbroje.

Postupem let se funkce kované sekery rozšířila i do jiných sfér. Dřevorubci s ní káceli lesy, kati stínali hlavy. Indiáni zbraň na znamení míru dokonce zakopávali.

Aby spadla hlava, chce to pořádný rozmach

Stětí sekerou nebo mečem bylo ve středověku jedním z nejrychlejších a nejefektivnějších způsobů smrti. Na druhou stranu by s tímto tvrzením velká řada nebožtíků nesouhlasila. Aby se katovi podařilo napoprvé oddělit hlavu od těla, musel mít nejen obrovskou sílu, díky které se dokázal rozmáchnout i s mohutnou popravčí sekerou, ale musel se i správně trefit. To druhé ovšem nebylo tak snadné, zvlášť pokud s sebou odsouzený mrskal a snažil se vymanit z okovů.

Často tak docházelo k situacím, kdy musel popravčí údery sekerou opakovat a muka odsouzence se dál prodlužovala. Podle svědků se po takovém oddělení hlavy pohybovala ústa a oči zemřelého ještě i několik desítek sekund. Fakt, že se na popravu mnohdy chodily dívat i děti, je pro nás dnes nepředstavitelný.

Popravy stětím dostaly později vylepšení. V době francouzské revoluce se rozšířil nový popravčí stroj, který svět dnes zná pod názvem gilotina. Seker proto nebylo zapotřebí a jako nástroj ke stínání hlav upadly v zapomnění.

Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar

Už od pravěku se sekera skládá ze dvou základních částí, a to topůrka a hlavy. Hlava obvykle připomíná tvar klínu s otvorem, do kterého je pevně vsazené topůrko. To slouží jako rukojeť nástroje a představuje jakousi krátkou násadu, dříve ho zdobily ornamenty a symboly, jak bychom mohli vídat na vikingských sekerách. Na délce a tvaru topůrka přitom opravdu záleží. Díky jeho zpracování dokážeme sekeru správně vyvážit. Při vrhání sekery pak jeho kvalitu náležitě oceníte.

Zdálo by se, že dnes už sekeru nevyužíváme tak jako dřív, opak je ale pravdou. Neobejdou se bez ní například tesaři, hasiči, lesníci, nebo řezníci. Danému povolání se přizpůsobila i podoba sekery samotné. Tesaři používají různé typy tesařských seker, od malých po ty největší. Nejběžnějším typem takového nástroje je tesařská široká sekera, jinak zvaná širočina. U kanadských dřevorubců bychom zase našli oboustrannou dvoubřitou sekeru, které se jednoduše říká kanadská.

Jak na údržbu sekery?

Broušení ostří sekery je jedním z nejdůležitějších kroků. Jak správně sekeru nabrousit? První broušení sekery probíhá ve výrobě pomocí ostřícího kotouče. Poté je třeba ostří pravidelně udržovat vhodnými plochými pilníky, jednoduše po něm čas od času přejet krouživými pohyby proti ostří nástroje.

Vyhněte se elektrickým bruskám, které na první pohled zjednoduší práci, ale mohou také zahřívat kov, který se začne vlivem tepla rozpínat a ztrácet kvalitu. Pokud používáte sekeru intenzivně, je dobré ji občas svěřit do rukou kováře, který ji překová a znovu zakalí. 

Výměna topůrka se po čase používání stane nezbytností. Je totiž nejnamáhanější částí nástroje a v případě, že je ze dřeva, může při práci prasknout nebo se rozštípnout. To s sebou přináší řadu nebezpečí, kterým byste se měli raději vyhnout.

Pokud dojde k prasknutí nebo podobnému poškození, je nutné topůrko okamžitě vyměnit. Odstraňte proto všechno dřevo z hlavy, a především oka sekery, což může být dost pracné. Opět se vyhněte zahřívání kovu, proto dřevo nevypalujte. Mohli byste tak nenávratně poškodit samotnou hlavu sekery. Její ostří se nesmí ohřát z důvodu nebezpečí prasknutí. Takto zahřáté a pomalu zchlazené ostří se také mnohem rychleji otupí a nejde dobře nabrousit.

Skladování sekery také není dobré podceňovat. Její místo je v suchém prostředí, kde odolá vlhkosti a případné korozi. Té předejdete i potřením ostří vazelínou nebo dalším konzervantem určeným pro podobné nástroje.

Po dokončení práce venku byste měli outdoor sekeru do sucha otřít a zbavit všech nečistot ještě předtím, než ji uskladníte. Pro častější převozy zvažte pořízení ochranného pouzdra, které udrží nástroj v suchu a eliminuje případné otřesy.