Přilba Papenheim (také šišák) z 1,6 mm s koženou výstelkou, 17. století

Přilba Papenheim (šišák), který vycházel z tureckých vzorů, se u uherských husarů rozšířil kolem poloviny 16. století, původně s cibulovitým zvonem, krátkým hledím a týlním štítem, který se obvykle skládal ze dvou plátů. Pod názvem šišák jej používali také polští jezdci. Od přelomu 17. a 18. století se v upravené podobě rozšířil do střední Evropy a zpočátku byl součástí ochranné zbroje arkebuzírů a dragounů. V průběhu 30. let 16. století nahradila šišák plášťová přilba (obdoba armetu) jako oblíbená ochrana hlavy těžké jízdy. Ke konci 17. století ustoupila ve většině evropských armád plstěnému klobouku, ale bavorští a rakouští kyrysníci ji používali v boji proti osmanským Turkům ještě dlouho do 18. století. Více informací...