Středověká kuše Kyler

Středověká kuše Kyler

Tato středověká mechanická střelná zbraň s masivním lučištěm příčně upevněným k pažbě (soše) a s jednoduchým spousťovým mechanismem prodělala velmi dlouhý vývoj a její počátky lze sledovat již cca 400 let př. n. l. v Řecku a Číně. Spoušť není uložená na pružině, aby se po stlačení opět vychýlila, neboť ani originál pružinou nebyl vybaven. Síla tahu lučiště ze dřevolaminátu časem neklesá, ale lučiště se po 5-7 letech používání zlomí. Pokud není kuše používána, není nutné snímat tětivu.

Specifikace Gotické kuše Kyler:

• 83cm celková délka
• 71cm délka sochy z dubového dřeva
• 6x5cm profil sochy opírající se o lučiště
• 5,4*2,4cm profil konce sochy
• lučiště dodáváme v tmavě hnědém odstínu
• ocelový ořech o průměru 4cm a šíře 2,4cm
• lučiště je vyrobeno z dřevolaminátu (jasan + skelné vlákno), je ovinuté konopným lanem a konce obalené hovězí kůží
• tětiva je vždy konstruována pro zvolenou sílu tahu, pro sílu 70kg jí např. tvoří 30 pramenů Dacronu
• 61cm délka tětivy
• 64cm šíře lučiště osazeného tětivou
• Doporučená délka šípu: cca 30cm
• Síla tahu cca 15, 35, 70 a 110 kg
• Délka nátahu cca 20cm
• Celková hmotnost 2350g
• Vyrobeno v České Republice

Od počátku 15. století byla kuše v podstatě jedinou střelnou zbraní, která se v Čechách používala k vojenským účelům. Nevyžadovala zvláštní výcvik, byla dostatečně účinná i proti zbroji, mohla být delší dobu natažená a připravená k okamžité střelbě. K její obsluze stačil malý prostor, což bylo výhodné hlavně při obraně opevnění.

Silná tětiva byla po napnutí zachycena tzv. ořechem, což je v našem případě železný váleček s výřezy pro tětivu a střelu a s ozubem pro zachycení spouští. Ořech býval přesně zadlabán do sochy a při napnuté zbrani se opíral svou přední plochou o toto zadlabání. Stačilo tedy, aby byl k soše přivázán motouzem, aby držel na svém místě. Zvířecí kost nebo paroh nebyl dosti odolný materiál pro kontakt se spoušťovou pákou. Proto byl do ořechu vsazen svislý železný čep, o který se spoušť opírala. Od 14. století se používají i železné ořechy, přesto se kostěný ořech běžně objevuje i v 16. a 17. století.

V Evropě se kuše uplatňovala především v období středověku, protože to byla (spolu s dlouhým lukem) jediná zbraň, schopná na dálku zneškodnit rytíře ve zbroji. Na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně levný, krátký a jednoduchý. Na druhou stranu nevýhodou kuše byla větší hmotnost a menší rychlost střelby: asi jedna až dvě střely za minutu. Například florentský kronikář Giovanni Villani uvádí, že lučištník střílí třikrát rychleji, než janovský vycvičený střelec z kuše (kušník). Kuše byla původní zbraní především v zemích západní a střední Evropy, zatímco Arabové a byzantští Řekové ji neznali.

Pokyny k použití kuše:

1. Kuše není hračka – lze s ní způsobit závažná zranění – proto prosím věnujte pozornost tomuto návodu:
2. Před samotným použitím kuše zkontrolujte, zda není kuše nějakým způsobem poškozená (tětiva, lučiště, omotávka). Pokud není zcela v pořádku, kuši nepoužívejte a pošlete nám ji zpět.
3. Používejte jen šipky specifikované výrobcem, pokud jsou již opotřebované – dále je nepoužívejte.
4. Nestřílejte z kuše na prázdno (bez šipek), hrozí poškození kuše či Vaše zranění.
5. Po natáhnutí kuše ji mějte zajištěnou - pojistku uvolněte až v době těsně před výstřelem. Nemiřte na jiné osoby či jinam než na dostatečně silnou terčovnici! Opatrní buďte zejména, jsou-li přítomny malé děti či zvířata.
6. Terčovnici umisťujte před vhodné pozadí (svah, vysoká stěna). Nešťastný výstřel mimo terčovnici dokáže napáchat škodu či přivodit zranění i po odraze.
7. Před samotným výstřelem z kuše se ujistěte, že ramena lučiště mají dost prostoru k výstřelu.
8. Pokud kuši delší čas nepoužíváte či je vystavena extrémním podmínkám (zejména teplota), sejměte tětivu z lučiště. Po opětovném napnutí zkontrolujte, zda je tětiva i lučiště v pořádku a všechny části kuše sedí na svém místě. Tětivu ošetřujte tukem popřípadě voskem, prodloužíte tak její životnost. S kuší jako takovou zacházejte opatrně, neházejte s ní, nepokládejte na ní jiné další předměty.

9. Používání této historické repliky je pouze na vlastní nebezpečí.

Návod na výměnu tětivy kuše.

Údržba kuše

Kuše není náročná na údržbu. Největšímu opotřebení je vystavená tětiva, kterou doporučujeme před každým použitím navoskovat – prodloužíte jí tak životnost. Pokud dojde k prasknutí byť jednoho pramene tětivy, přestaňte střílet a tětivu vyměňte za novou.

Pokud Vám náhodou zmokne, osušte jí, nechte v suchém prostředí pomalu (nikoli např. u topení) oschnout a kovové části ošetřete olejem, např. WD40. Jak socha, tak vinutí lučiště je ošetřené fermeží z přírodního lisovaného oleje. Je sice možné nátěr po nějakém čase obnovit, není to však nutné a možná ani žádoucí. Používáním povrch sochy a lučiště získá patinu, která je pohledové pěkná a dodává kuši historizující vzhled.

Porovnání kuší

Rozdíl mezi gotickou kuší a kuší Kyler je v upnutí lučiště. Lučiště u obou kuší je identické (jasan + sklolaminát). Pokud se lučiště zlomí, nehrozí prasknutí / rozlomení na čísti. I po zlomení lučiště drží pohromadě skelná vlákna.

Náhradní díly ke kuši neprodáváme. V případě poškození nám jí můžete poslat na opravu. Nové lučiště se musí odborně usadit na sochu. Ne kuši se neinstaluje žádné mířidlo, neodpovídalo by to dobové předloze. Míří se podle šipky uložené do dřevěné základky z ořechu, jež je vidět u předního konce sochy u lučiště.

Rumpál / naviják na napínání kuše se nasazuje na konec sochy a před střelbou se snímá.

Rychlost vypuštěného šípu jsme neměřili. Ze zkušeností ale musíme poznamenat, že s rostoucí silou tahu je lučiště „línější“ a vyšší síla tahu tedy neznamená vyšší rychlost šípu. Lučiště vyšší síly tahu je schopno předat šípu větší energii. Lze tedy použít střelu vyšší hmotnosti. Šíp pak nemusí nutně letět vyšší rychlostí, má však větší razanci / průraznost. Dostřel je u všech sil tahu obdobná - do cca 50m. Jedná se o hradební kuši na krátké vzdálenosti odlišných vlastností, než mají moderní lovecké kuše.

Jak se kuše natahuje / napíná

1. Otočte kovový ořech (otočný uzávěr) do pevné pohotovostní polohy, kdy jde vychýlit spoušť a ořech spouští aretujte.
2. Umístěte pojistku proti náhodnému výstřelu mezi spoušť a sochu kuše
3. Vložte špičku nohy do kovového třmenu na předním konci kuše
4. U kuší se silou tahu do cca 77lbs lze tětivu natáhnout rukama
5. U kuší se silou tahu nad cca 77lbs budete k natažení potřebovat opaskový hák
6. Kuše se silou tahu nad cca 150lbs doporučujeme napínat s použitím rumpálu
7. Dejte pozor, aby háčky napínáku byly za tětivu zaháknuty v ose, jinak si můžete při natahování poškrábat sochu kuše
8. Zaháknutím tětivy za háčky na kovovém ořechu je natažení dokončené. Nyní můžete napínák sejmout.
9. Nyní můžete založit šipku, tak aby se plochým koncem dotýkala tětivy
10. Pojistku vyjměte až těsně před střelbou.
11. Pokud se rozhodnete z kuše nevystřelit, k jejímu povolení opět použijte ruce nebo jeden z napínáku. Nikdy nestřílejte z kuše bez šípu, mohlo by dojít k poškození lučiště!